4 C 57/2023-18 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 3.10.2016 smlouvu [číslo] na jejím základě žalované poskytl zápůjčku ve výši 11.000 - Kč. Celková částka splatná žalovanou činila částku 19.140 - Kč. Součástí dlužné částky byla jistina 11.000 - Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 2.200 - Kč, obchodní úrok 1.540 - Kč a služba hotovostní inkaso splátek 4.400 - Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku splatit formou 58 týdenních splátek ve výši 330 - Kč. Žalovaná své závazky neplnila, dlužná částka byla postoupena na žalobce. Celková dlužná částka činí 12.199 - Kč. Na svůj závazek žalovaná uhradila částku 6.941 - Kč. 2. K žalobě se žalovaná nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti. 3. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejím základě žalovaná obdržela částku 11.000 - Kč. Celkově měla za 58 týdnů splatit částku 19.140 - Kč. Ze strany žalované bylo uhrazeno pouze 6.941 - Kč. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobce. 4. Po vyhodnocení zjištěných skutečností dospěl soud k následujícím závěrům. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 11.000 - Kč, žalovaná mu tuto částku přes výzvu nevrátila, vrátila mu pouze 6.941 - Kč. Soud nárok žalobce hodnotí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Jde o plnění z neplatné smlouvy. Uzavřenou smlouvu soud považuje za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy – sjednaný úrok (žalobce jej označuje jako souhrn tří plateb, svojí podstatou ale jde o úrok) činí cca 66 % ročně. Takový úrok lze považovat za úrok lichevní. Nehledě na to, že vůbec není zřejmé, jakým způsobem žalobce ověřil úvěruschopnost žalované. Žalobce tak má nárok pouze na vrácení rozdílu částky, kterou prokazatelně poskytl žalované, a částky, kterou mu žalovaná vrátila. Na zaplacení ostatních částek nárok nemá. Žalobě tak bylo vyhověno co do částky 4.059 - Kč se zákonným úrokem z prodlení, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., větší úspěch ve věci měla žalovaná, měla by proto právo na poměrnou část nákladů řízení, nicméně náklady řízení jí nevznikly. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.