3 C 255/2023-26 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 4.8.2023 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 20 875 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 521,79 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 4 185,28 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky 16 236 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, úroků ve výši 25,14 % p.a. z částky 16 236 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, dále částky 1 555 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 1 628,76 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky 1 555 Kč od 2.11.2022 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 22.2.2019 uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 26 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 46 800 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 týdenních splátkách po 780 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 26 425 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1.11.2022 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce. Dále 8.12.2018 uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 38 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 71 820 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 78 týdenních splátkách po 921 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 36 445 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1.11.2022 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22.2.2019 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, se žalovaným pod č. , hodnota, , dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 26 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 46 800 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 60 hotovostních týdenních splátkách po 780 Kč.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8.12.2018 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, se žalovaným pod č. , hodnota, , dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 38 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 71 820 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 78 hotovostních týdenních splátkách po 921 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1.11.2022 mezi , právnická osoba, a žalobcem bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na nynějšího žalobce, žalovaný byl informován přípisem.6. Soud považuje uzavřené smlouvy za právní úkony lichevní povahy. U úvěru poskytnutého ve výši 26 000 Kč mělo být za 60 týdnů zaplaceno o 20 800 Kč více než zapůjčených 26 000 Kč, což představuje roční úrok 69,52 %. U úvěru poskytnutého ve výši 38 000 Kč mělo být za 78 týdnů zaplaceno o 33 820 Kč více než zapůjčených 38 000 Kč, což představuje roční úrok 59,5 %. Soud má za to, že u obou smluv navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvy lze považovat za právní úkony lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje obě smlouvy za absolutně neplatné dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, zda právní předchůdce žalobce, a pokud ano, jakým způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobce přes výzvu soudu nedoložil, z jakých dokumentů byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, pouhé zaškrtnutí údajů v kartě zákazníka není průkazné . Soud si ověřil dotazem na ČSSZ v Praze, že žalovaný byl důchodcem s výší důchodu 9 769 Kč měsíčně, je nereálné, že by nájem mohl ( dokonce včetně energií) 590 Kč měsíčně, popř. u novější smlouvy 1 027 Kč měsíčně. Pokud by byly míněny vážně měsíční výdaje na veškeré životní potřeby, tj. jídlo, ošacení, obutí, léky, hygiena 3 700 Kč, tak by na všechny tyto potřeby muselo žalovanému postačovat 123 Kč denně. Smlouvy jsou neplatné ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovaným z neplatných smluv potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce.7. Pokud se týká stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalovaný dne 22.2.2019 převzal od žalobce (jeho právního předchůdce) 26 000 Kč, žalobce uvedl, že žalovaný na úhradu dluhu zaplatil 26 425 Kč, dále dne 8.12.2018 převzal od žalobce (jeho právního předchůdce) 38 000 Kč, žalobce uvedl, že žalovaný na úhradu dluhu zaplatil 36 445 Kč. Žalobce tedy bezdůvodné obohacení, které přijal na základě neplatné smlouvy ze dne 22.2.2019 od právního předchůdce žalobce , již uhradil. V případě smlouvy ze dne 8.12.2018 představuje bezdůvodné obohacení částku 1 555 Kč, ostatně žalobce v tomto případě požadoval pouze úhradu bezdůvodného obohacení, v této části bylo žalobě vyhověno včetně zákonného úroku z prodlení. Soud žalobu ve zbytku zamítl.8. S ohledem na částečnou úspěšnost rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.