4 C 72/2024-52 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 10.3.2022 smlouvu o úvěru č. , č. účtu, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut konsolidační úvěr ve výši 800.000,-- Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11.158,-- Kč počínaje dubnem 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % ročně. Pro porušení smluvních povinností ze strany žalovaného byl úvěr zesplatněn ke dni 1.1.2023. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu, žalovaný nic neuhradil. Nárok žalobce představuje jistinu ve výši 816.449,03 Kč, úrok ve výši 68.043,20 Kč, úrok z prodlení ve výši 92.190,61 Kč a poplatky ve výši 6.893,38 Kč.2. K výzvě soudu, aby specifikoval, jaký způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobce sdělil, že vycházel z příjmu žalovaného ve výši 23.480,-- Kč, což je potvrzováno výpisy z účtu, který žalobce pro žalovaného vedl. Výdaje žalovaného byly stanoveny kombinací údajů od žalovaného, interními informacemi banky a statistickými údaji. Takto žalobce vycházel z celkových výdajů žalovaného ve výši 9.984,-- Kč měsíčně. Dále žalobce vycházel z toho, že žalovaný u něj splácí úvěr s měsíční splátkou ve výši 8.795,-- Kč (tento úvěr byl zkonsolidován novým úvěrem) a dále u jiných věřitelů splácí orientačně měsíčně kreditní karty splátkami ve výši 1.050,-- Kč a 990,-- Kč. Celkové splátkové zatížení pak činí 13.198,-- Kč – nově poskytovaný úvěr je splácen měsíčně splátkou 11.158,-- Kč. Žalobce tak vyšel z toho, že po odečtení stanovených výdajů a splátkového zatížení zbývá žalovanému částka 10.282,-- Kč k pokrytí jeho životních nákladů, což vyhodnotil jako dostačující. U jednání potom žalobce ještě doplnil, že skutečný příjem žalovaného byl vyšší – z výpisů za tři měsíce před poskytnutím úvěru vyplývá průměrný příjem 28.565,-- Kč, tedy příjem o cca 5.000,-- Kč vyšší, než s kterým žalobce uvažoval, tento rozdíl by měl být dostatečný pro případné pokrytí vyšších životních nákladů včetně dalších eventuálních dluhů žalovaného (konkrétně dluh u společnosti , Anonymizováno, ).3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní.Zjištěné skutečnosti4. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru – s parametry uvedenými v odstavci 1 odůvodnění. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že poskytnut byl úvěr ve výši 800.000,-- Kč, z této částky byla částka 658.120,-- Kč použita na konsolidaci předchozího dluhu u žalobce, zbylá částka, tj. 141.880,-- Kč byla žalovanému poskytnuta bez účelu použití. Splátka úvěru činila 11.158,-- Kč, úvěr měl být splacen nejpozději do 22.3.2032.5. Z výpisů z účtu žalovaného, který pro něj žalobce vedl, vyplynulo, že v období od prosince 2021 do února 2022 činil průměrný měsíční příjem žalovaného 28.565,-- Kč. Dále z výpisů vyplynulo, že dne 27.2.2022 obdržel žalovaný na účet částku 45.000,-- Kč jako půjčku od společnosti , Anonymizováno, .6. Z žádostí o poskytnutí úvěrů bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval příjem 23.479,83 Kč, neuvedl žádné splátky mimo žalobce, nájem ve výši 4.000,-- Kč, žádné další pravidelné výdaje, dále uvedl, že žije s družkou, ve čtyřčlenné domácnosti – 2 osoby v domácnosti bez pravidelného příjmu.7. Úvěr byl žalobcem zesplatněn k 1.1.2023, následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu.8. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 65.852,62 Kč.Posouzení věci9. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci žalobce vycházel z příjmů žalovaného 23,5 tis Kč. Příjem byl doložen z výpisů z účtu, které žalobce žalovanému vedl. Nicméně problematická je výdajová stránka žalovaného, resp. způsob, jak žalobce tuto stránku posuzoval. Žalobce stanovil výdaje žalovaného nedostatečně. Je zřejmé, že životní náklady (včetně bydlení) na dospělou osobu nemohou při střízlivém racionálním posouzení činit cca 10 tis Kč. Pokud by totiž od této částky byly odečteny výdaje na nájemné, a to dokonce jen v deklarované výši 4.000,-- Kč, zbylo by žalovanému na veškeré další výdaje pouze 6 tis Kč na celý měsíc. Navíc lze s úspěchem pochybovat o tom, že se někomu v roce 2022 podařilo bydlet v nájmu za pouhé 4 tis Kč měsíčně. Přitom podle údajů žalovaného se jednalo o čtyřčlennou domácnost, muselo tedy jít minimálně o byt s dispozicí 2 + 1, spíše větší. Takové byty se v roce 2022 skutečně nepronajímaly za 4 tis Kč měsíčně (toto soud považuje za obecně známou skutečnost, kterou není třeba dokazovat). Tržní nájemné v této době bylo dvakrát až třikrát vyšší, nehledě na platby za služby. Skutečné náklady na bydlení čtyřčlenné domácnosti tak ve skutečnosti musely být minimálně 10 tis Kč měsíčně (a to je velmi konzervativní odhad). Pokud by se argumentovalo tím, že na nákladech za bydlení se podílely dvě osoby, tj. i družka žalovaného, pak ovšem bylo třeba zjistit její příjem. To žalobce neučinil. S ohledem na to, že žalovaný uváděl, že v domácnosti žijí dvě osoby bez pravidelného příjmu, jde s největší pravděpodobností o děti. Vzhledem k věku žalovaného – 26 let – lze předpokládat, že šlo o děti malé a lze si tak představit, že družka žalovaného byla na rodičovské dovolené, její příjem je tak velmi nízký. Zde soud sice spekuluje, nicméně názorně se ukazuje nedostatečnost ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce. Žalobce totiž měl tyto otázky, o kterých soud spekuluje, vyjasnit – nechat si předložit nájemní smlouvu, kde by snadno zjistil výši nájemného i záloh na služby, zjistit případný příjem družky žalovaného, zjistit, kolik má žalovaný vyživovacích povinností a k jak starým dětem apod. To, co provedl žalobce, není řádné ověření úvěruschopnosti, ale pouze schematický formální postup, který ignoruje skutečné ekonomické poměry v České republice. Výdaje žalovaného totiž při dvou vyživovacích povinnostech, která s největší pravděpodobností má, vysoce přesahují 10 tis Kč měsíčně. Oněch 6 tis Kč, které podle žalobce žalovanému zbývají na výdaje po odečtení nákladů na bydlení, totiž bude stačit sotva na jídlo. Uvažovat s příjmem družky potom nelze, když žalobce neví, jaký je (a jestli vůbec nějaký je). Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že i splátkové zatížení, s nímž žalobce počítá, je velmi vysoké – přes 13 tis Kč měsíčně, což je skoro polovina jeho příjmu. Při době splácení úvěru deset let je to opravdu velmi rizikové počínání žalovanému půjčit, a to částku 800 tis Kč. Nejde přitom zdaleka jen o konsolidaci úvěru, žalobce poskytl žalovanému dalších 141.880,-- Kč navíc mimo konsolidaci. Jeho zadlužení tak vlastně prohloubil. Za daných okolností úvěr v této podobě vůbec neměl být poskytnut.10. Smlouvu o úvěru ze dne 10.3.2022 tak soud považuje za absolutně neplatné právní jednání. Závazek ze smlouvy je proto třeba vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku – vypořádání z neplatné smlouvy. Žalobce vyplatil žalovanému částku 800.000,-- Kč Žalobce má nárok pouze na vrácení rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou + zákonný úrok z prodlení. V této části tedy bylo žalobě vyhověno, ohledně ostatních nároků byla žaloba zamítnuta.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl úspěch z 74,6 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu svého procentuálního úspěchu a neúspěchu, tj. z 49,2 %. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 39.344,-- Kč a 3 x 300,-- Kč režijní paušál dle vyhl. 254/2015 Sb. Celkem jde o částku 40.244,-- Kč, žalobce má nárok na 49,2 % z této částky, tj. 19.800,-- Kč.12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k pasivitě žalovaného soud nijak neřešil případné rozložení plnění do splátek ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.