3 C 304/2024-65 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 16.7.2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 158 532,96 Kč spolu s příslušenstvím. K odůvodnění žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, . IČO , Anonymizováno, uzavřel s žalovaným dne 21.8.2019 smlouvu o úvěru-konsolidace půjček, na základě které poskytl žalovanému úvěr 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit věřiteli úrok ve výši 10,9 % ročně, a to v pravidelných splátkách dle smlouvy. Jelikož však žalovaný nesplácel řádně a včas, věřitel ho písemně upozornil a následně ke dni 26.7.2023 zesplatnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.2.2024 pak věřitel pohledávku za žalovaným postoupil žalobci.2. Žalobce dále podáním ze dne 16.4.2025 doplnil, že věřitel splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Vycházel z příjmu žalovaného u společnosti , právnická osoba, ve výši 17 499 Kč, žalovaný v době uzavření smlouvy neměl další závazky, splátka byla sjednána na 2 914,13 Kč. Výdaje žalovaného stanovil na základě aktuálních statistických dat, normativních nákladů. Z poskytnutých 200 000 Kč bylo 5 000 Kč použito na úhradu závazků žalovaného a 195 000 Kč mu bylo vyplaceno na účet. Žalovaný uhradil celkem 130 850,08 Kč.3. Ze žádosti žalovaného ze dne 21.8.2019 bylo zjištěno, že má pracovní poměr na dobu určitou do 31.12.2019, má průměrný čistý měsíční příjem 17 499 Kč, jeho závazky jsou úvěr u , právnická osoba, . ve výši 5 000 Kč, který měl splácet po 250 Kč měsíčně, bydlí v pronajatém domě/bytě se 100% podílem na nákladech bydlení.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byl poskytnut úvěr 200 000 Kč, splátky byl dohodnuty na 108 po 2 914,13 Kč měsíčně, celková splacená částka 316 042,47 Kč.5. Z potvrzení o příjmu ze dne 16.8.2019 bylo zjištěno, že žalovaný měl v posledních třech měsících průměrný čistý měsíční příjem 17 499 Kč.6. Žalobce předložil platební historii, z níž byla zjištěna data výše jednotlivých žalovaným realizovaných splátek.7. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 23.6.2025 bylo zjištěno, že účet žalovaného byl ke dni 1.7.2024 zrušen.8. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, nepodařilo se jej však doručit žalovanému do vlastních rukou, soud jej proto usnesením zrušil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoli byl soudem řádně a včas předvolán, v řízení byl pasivní.9. Provedeným dokazováním má soud za prokázány tyto skutečnosti:10. Mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 21.8.2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr 200 000 Kč tak, že 5 000 Kč šlo na úhradu předchozího dluhu žalovaného (konsolidace) a 195 000 Kč mu bylo vyplaceno na jeho účet. Žalovaný řádně neplnil podmínky úvěrové smlouvy, úvěr byl úvěrujícím ke dni zesplatněn a dne 13.2.2024 postoupen žalobci. Žalovaný na úhradu dluhu uhradil celkem částku 130 850,08 Kč.11. Prokázané skutečnosti soud posoudil po právní stránce takto:12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (odst. 2).14. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi věřitelem (právním předchůdcem žalobce) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Vzhledem k tomu, že jde zároveň o úvěr poskytnutý spotřebiteli, bylo nutno zkoumat, zda jsou splněny podmínky platnosti smlouvy ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda věřitel před poskytnutím úvěru splnil svou povinnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.16. Soud má soud za to, že věřitel svým předsmluvním povinnostem dle zákona o spotřebitelském úvěru nedostál a úvěruschopnost žalovaného dostatečně neprověřil, a to mimo jiné s ohledem na výši poskytnutého úvěru a smluvenou výši splátek. Věřitel se spokojil s ověřeným příjmem žalovaného 17 499 Kč, nevyhodnotil ale to, že žalovaný měl pracovní poměr jen na dobu určitou, který měl skončit 31.12.2019, tedy již 4 měsíce po datu poskytnutí úvěru, ačkoliv úvěr měl být splácen ve 108 měsíčních splátkách tedy 9 let. Výdaje byly hodnoceny jen podle statistických údajů, přitom v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má v nájmu dům/byt. Při příjmu 17 499 Kč by žalovanému po zaplacení splátky 2 914,13 Kč zbývalo 14 585 Kč, což je částka pro úhradu veškerých životních nákladů, tj. bydlení, stravy, ošacení nedostatečná, a to navíc příjem žalovaného byl prokázán je do prosince , tedy po dobu tří splátek. Určitou vypovídací hodnotu má i to, že si žalovaný nechal konsolidovat předchozí úvěr 5 000 Kč, kdy měl splácet 250 Kč měsíčně a zjevně nesplácel. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 21.8.2019 jsou tedy neplatným právním jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti věřitele. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení. Smlouvy jsou neplatné podle § 580 a 588 o.z. ve svém celku, přičemž sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou.17. Vztah mezi žalobcem, na kterého byla pohledávka věřitele za žalovaným postoupena, a žalovaným proto soud vypořádal podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o.z.), tedy vycházel z toho, co bylo žalovanému na základě smlouvy vyplaceno, a od toho odečetl, co už žalovaný zaplatil. Úrok z prodlení pak soud žalobci přiznal ode dne následujícího po vyplacení úvěru ze strany věřitele z výše aktuálně nezaplacené částky po jednotlivých platbách provedených žalovaným. Ve zbývající části, tj. v rozdílu mezi částkami přisouzenými výrokem I. a žalobou požadovanou jistinou a příslušenstvím upínajícím se na neplatné smlouvy soud žalobu zamítl.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků, s ohledem na částečnou úspěšnost.