3 C 68/2025-45 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 44 634,42 Kč s příslušenstvím, když uvedl, že uzavřel se žalovanou dne 27.6.2023 smlouvu o revolvingovém úvěru a na základě této smlouvy poskytl žalované úvěr při sjednaném úvěrovém rámci 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr splátkami ve výši 4% z dlužné částky měsíčně. Žalovaná načerpala celkem 64 188 Kč, uhradila celkem 30 261 Kč. Žalovaná nedodržela svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostala se s hrazením splátek do prodlení, a proto žalobce prohlásil dne 20.5.2024 celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná se tak počínaje dnem následujícím dostala do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalovaná dosud dlužnou částku nezaplatila, a to přes opakované výzvy žalobce a též předžalobní výzvu. Ke dni podání žaloby tak dluh žalované vůči žalobci činil celkem 44 634,42 Kč (jistina 41 576,04 Kč, poplatky 117 Kč, poplatky za pojištění 541,38 Kč, účelně vynaložené náklady vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč).2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně soudem předvolána.3. Z listinných důkazů přiložených k žalobě soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . dne 27.6.2023 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky dle splátkového kalendáře uvedeného ve smlouvě. Bylo sjednáno RPSN činí 29,7 %. Při prodlení s jednou splátkou po dobu delší tří měsíců nebo při prodlení se splacením více než dvou splátek může poskytovatelka úvěru prohlásit celý úvěr okamžitě za splatný, a to ve lhůtě podle písemné výzvy. Dle tvrzení v žalobě byl v průběhu úvěrového vztahu úvěrový rámec navýšen na 60 000 Kč, žalobce ale nedoložil příslušnou smlouvu, pouze doklad označený jako potvrzení o ověření bonity klienta ze dne 17.12.2024, kde žalobce uvádí, že potvrzuje, že před uzavřením smlouvy ze dne 27.6.2023 ověřil bonitu klienta, když výše úvěru uvádí 60 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, když řádně nezaplatila žádnou splátku úvěru. Žalobce ji proto dopisem vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě bude požadovat okamžité splacení celého dluhu. Dopisem poté oznámil žalované, že zesplatňuje celý úvěr a vyzval ji k zaplacení celkové dlužné částky. Žalovaná žalovanou dlužnou částku dosud nezaplatila, ani přes předžalobní výzvu.4. Soud má za to, že žalobce neprokázal ověření úvěruschopnosti žalované, smlouvu o úvěru tak soud považuje za neplatné právní jednání podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok žalobce soud kvalifikuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že na úvěr bylo ze strany žalované zaplaceno 30 261 Kč, zatímco žalobce poskytl žalované částku 64 188 Kč, je zřejmé, že žalovaná žalobci dluží rozdíl, tj. částku 33 927 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který byl přiznán od 4.6.2024 do zaplacení. Do této výše bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla zamítnuta.5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, soud k tomu uvádí následující. Žalobce vycházel z příjmu žalované ve výši 19 700 Kč, tento příjem však nebyl ničím doložen, příjmů ostatních členů domácnosti, ty nebyly rovněž doloženy, a navíc jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalované nerozhodné. Ohledně výdajů uvažoval žalobce s paušálními částkami, normativní výdaje a životní minima, počet vyživovacích povinností nebyl vůbec zvažován, a ani zjišťován. Žalobce fakticky žádné ověření neprovedl. Přitom právě výše příjmů je pro posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr stěžejní, od ní se odvíjí veškeré další posuzování. Žalobce žádný doklad o výši příjmů žalované nepředložil, soudu tak nezbývá konstatovat, že žalobce neprovedl posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, s patřičnou odbornou péčí. Soud si vyžádal výpis z účtu žalované, z něhož zjistil, že její příjem uvedený žalobcem v podstatě odpovídá, ale nejedná se o příjem z pracovního poměru, ale jedinými příjmy žalované byly dávky od úřadu práce, a to příspěvek na bydlení a přídavky na děti. Ze zprávy ÚSSZ pak soud zjistil, že žalovaná v r.2023 vůbec nebyla evidována jako zaměstnanec ani osoba samostatně výdělečně činná.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch žalobce je zhruba 76%, neúspěch 24%, rozdíl ve prospěch žalobce představuje 52 %, soud mu proto proti žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení do výše 52%. Celé náklady řízení představují částku 3 964 Kč soudní poplatek 1 786 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhl.č.177/1996 Sb. za 3 úkony po 500 Kč, 3krát 100 Kč paušál, 21% DPH) .