4 C 243/2025-43 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce (společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ) uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . s úvěrovým rámcem 95.000,-- Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500,-- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,75 % ročně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, došlo proto k zesplatnění úvěru. Žalobce tak požaduje po žalovaném úhradu jistiny, úroku a úroku z prodlení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovaný proti němu podal odpor, který následně odůvodnil tak, že v době žádosti zprostředkovatel půjčky nezkoumal výši příjmů a výdajů žalovaného ani jeho manželky. Karta byla poskytnuta k nákupu produktu bez ověření příjmu.3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že jeho právní předchůdce (dále jen banka) vycházel z údajů sdělených žalovaným, takto žalobce uvedl příjem 18.000,-- Kč, banka vycházela z příjmů 67.000,-- Kč. Výdaje podle žalovaného činily 2.000,-- Kč, banka je s využitím statistických údajů stanovila na 4.000,-- Kč. Žalovaný dále uvedl splátky dluhů ve výši 16.000,-- Kč, banka zjistila úvěry se splátkami 19.000,-- Kč, splátka nového úvěru činila 2.750,-- Kč, celkové nové splátkové zatížení tedy činilo 21.750,-- Kč. Na základě výše uvedeno pak banka dospěla k závěru, že žalovanému zbývá 45.250,-- Kč k pokrytí jeho životních nákladů. Dále žalobce doplnil, že úvěr byl splácen déle než šest let, což svědčí o řádném ověření úvěruschopnosti. Žalovaný z úvěru vyčerpal částku 1,626.846,64 Kč, uhradil celkem částku 1,531.877,40 Kč. Dodatek ke smlouvě, jímž byl úvěrový limit navýšen na 95.000,-- Kč, žalobce nebyl schopen předložit.4. Žalobce dále měl za to, že odpor podaný žalovaným není dostatečně odůvodněn a soud by měl ve věci vydat rozsudek pro uznání.5. Soud ve věci nařídil jednání, žalobce se z jednání omluvil. Pro vydání rozsudku pro uznání nebyly v žádném případě splněny podmínky. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor a ve stanovené lhůtě jej odůvodnil, Z jeho vyjádření je zřejmé, že namítá to, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Je rovněž zřejmé, že nárok proti němu uplatněný neuznává. Stanovisko žalobce, podle něhož by měl být vydán rozsudek pro uznání, stojí na pozicích přepjatého až absurdního formalismu.6. U jednání pak žalovaný uvedl, že příjmy 67.000,-- Kč neměl. Tuto částku do žádosti uvedl proto, že tehdy prodával nemovitosti a tento příjem se při rozpočítání na 12 měsíců v daném roce projevil onou částkou 67.000,-- Kč. Nicméně banka jeho skutečný příjem nezkoumala, nevyžádala si daňová přiznání. Výdaje pak nezkoumala vůbec.Zjištěné skutečnosti7. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 55.000,-- Kč. V rámci posouzení schopnosti splácet úvěr je smlouvě uvedeno, že žalovaný má čistý příjem 18.000,-- Kč, jako ostatní příjem je uvedeno 32.000,-- Kč, celkový příjem domácnosti 67.000,-- Kč, není uvedeno, jak tyto příjmy byly ověřeny (jestli vůbec). Dále jsou zde uvedeny náklady na bydlení 2.000,-- Kč, finanční závazky 16.000,-- Kč. Žádné další výdaje uvedeny nejsou.Posouzení věci8. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci poskytovatel úvěru vycházel z příjmů žalovaného ve výši 67.000,-- Kč, tento příjem však nebyl vůbec ničím doložen. Banka se tedy evidentně spolehla na tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, což ovšem není z hlediska odborné péče dostatečné. Pokud jde o výdaje, ty banka prakticky nezkoumala. Pokud jde o navýšení úvěrového limitu – z 55.000,-- Kč na 95.000,-- Kč – pak zde žalobce ohledně posouzení úvěruschopnosti netvrdí vůbec nic, dokonce ani není schopen předložit příslušný dodatek, kterým bylo navýšení úvěrového limitu sjednáno. Za této situace je s podivem, že vůbec pohledávku z titulu smlouvy o úvěru žaluje. Pokud pak jde o argument, že žalovaný splácel po dobu delší než šest let a že tím je prokázáno, že úvěruschopnost byla ověřena řádně, pak nutno konstatovat, že jde o dosti pochybný argument. To, že dlužník po nějakou dobu splácí, rozhodně neznamená, že v době poskytnutí úvěru byla jeho schopnost splácet úvěr řádně ověřena. Splácet může dlužník z řady důvodů, mj. proto, že „vytlouká klín klínem“, tedy na splacení starších úvěrů si bere nové. Tomu by v daném případě nasvědčovala i celková výše splátek dluhů u žalovaného, má jít o částku 19.000,-- Kč měsíčně, tedy vysoké zadlužení. Každopádně žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel úvěru má povinnost před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost ověřit, a pokud tuto povinnost nesplní, pak jako sankce nastupuje neplatnost smlouvy. Zákon neříká nic o tom, že se má hodnotit délka splácení úvěru po uzavření smlouvy, ale jasně hovoří o tom, že před uzavřením smlouvy má poskytovatel úvěru ověřit úvěruschopnost dlužníka.9. Soud tedy smlouvu o úvěru ze dne 21.5.2018 považuje za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba vztah mezi účastníky vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 občanského zákoníku). Žalobce má nárok pouze na rozdíl mezi tím, jako částku žalovaný vyčerpal a jakou uhradil. V daném případě se jedná o částku 86.016,42 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Na žádné další platby žalobce nárok nemá, proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta.10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto s ohledem na možnosti a schopnosti žalovaného dlužnou částku splácet (viz § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Proto bylo plnění rozloženo do měsíčních splátek tak, aby dlužná částka byla uhrazena během dvou let.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl úspěch ohledně celé jistiny, jeho neúspěch se týká pouze příslušenství. Má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3.441,-- Kč, odměna advokáta za čtyři úkony právní služby – příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci, za jeden úkon náleží podle § 8 odst. 1, § 7 bod vyhl. č. 177/1996 Sb. odměna ve výši 4.580,-- Kč, celkem tedy odměna 18.320,-- Kč, 4 x 450,-- Kč, navýšení o 21 % DPH v částce 4.225,20 Kč, celkem náklady řízení činí 27.786,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení do splátek. I plnění nákladů řízení bylo rozloženo do splátek tak, aby jej žalovaný postupně splatil během dvou let.