4 C 318/2025-31 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 29.9.2023 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 781.497,-- Kč. Žalovaná se jej zavázala splácet měsíčními splátkami po 9.569,-- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,99 %. Žalovaná režim splátek nedodržela, žalobce proto ke dni 1.1.2025 prohlásil úvěr za splatný a vyzval ji k okamžitému splacení úvěru.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalované se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou, byl proto soudem zrušen.3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že v rámci ověřování úvěruschopnosti vycházel z příjmu žalované ve výši 23.463,-- Kč, životní výdaje vyčíslil na částku 13.294,-- Kč měsíčně (z toho bydlení 9.000,-- Kč). Nové splátkové zatížení činilo 10.169,-- Kč (splátka nového dluhu 9.569,-- Kč + orientační splátka 600,-- Kč revolvingového úvěru u žalobce). Žalovaná zaplatila na splátkách celkem částku 120.477,-- Kč.Zjištěné skutečnosti4. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 781.497,-- Kč, z toho částka 152.832,-- Kč byla použita na konsolidaci předchozích úvěrů žalované, částka 628.665,-- Kč neměla žádné účelové užití. Výše měsíční splátky činila 9.569,-- Kč. Úvěr byl zesplatněn pro řádné nesplácení splátek. Při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z příjmu žalované 23.463,-- Kč, jeho výdajů 13.294,-- Kč, celkové splátkové zatížení 10.169,-- Kč.Posouzení věci5. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalované. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci poskytovatel úvěru vycházel z příjmů žalované ve výši 23.463,-- Kč, tato výše příjmu byla doložena. Žalobce však řádně nehodnotil výdaje žalované. Žalobce správně vycházel z toho, že celkové úvěrové zatížení žalované včetně splátky aktuálně poskytovaného úvěru činí 10.169,-- Kč měsíčně. Již tato skutečnost měla žalobce varovat před poskytnutím tak vysokého úvěru – žalovaná jako osoba spíše s nižšími příjmy se zavázala ke splácení dluhů ve výši, která představuje 43 % jeho příjmů. To je samo o sobě riskantní, zvlášť uváží-li se, že úvěr má být splácen po dobu deseti let. Co je však ještě důležitější, žalobce evidentně podcenil existenční výdaje žalované. Ty hodnotí částkou 13.294,-- Kč měsíčně, což je zcela nerealistické číslo. Z této částky má připadat 9.000,-- Kč jen na nájemné, což by znamenalo, že na ostatní životní potřeby zbývá pouze 4.294,-- Kč. Soud si nedovede představit, že v roce 2023 žije dospělý člověk za takovou částku, je zcela evidentní, že náklady na živobytí jsou výrazně vyšší (jídlo, základní životní potřeby jako oblečení, obuv, hygiena apod.). Člověk v 21. století však nežije pouze tak, aby přežil, má nepochybně i výdaje další spojené se zábavou, kulturou a volnočasovými aktivitami. Tyto výdaje žalobce nehodnotí vůbec, tváří se, jako by neexistovaly. Nehledě na to, že celý úvěr má být splácen po dobu deseti let. Nepočítá se přitom s žádnou rezervou.6. Soud tedy smlouvu o úvěru ze dne 29.9.2023 považuje za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba vztah mezi účastníky vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 občanského zákoníku). Žalobce tak má nárok pouze na rozdíl mezi tím, co žalované poskytl a co mu žalovaná vrátila, tedy na částku 781.497,-- Kč mínus 120.477,-- Kč, tedy na částku 661.020,-- Kč včetně zákonného úroku z prodlení. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl úspěch z 87 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu svého procentuálního úspěchu a neúspěchu, tj. z 74 %. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 30.350,-- Kč, odměna za tři paušály dle vyhl. 254/2015 Sb., tj. 3 x 300,-- Kč. Celkem tak náklady řízení činí 31.250,-- Kč. Žalobce má právo na 74 % z této částky, tj. na 23.125,-- Kč.8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k naprosté pasivitě žalované soud nijak neřešil případné rozložení plnění do splátek ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.