21 C 180/2020-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 3 815 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazenou dodávku elektřiny a smluvní pokutu, a to z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5.10.2015 uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO] (dále jen („ předchůdkyně žalobkyně“). Předchůdkyně žalobkyně dodávala žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], kterou následně vyúčtovala fakturou, a to za období od 2.4.2016 do 31.3.2017 částkou 3 446 Kč, splatnou dne 18.4.2017; na tuto fakturu žalovaná uhradila celkem částku 798 Kč, zbytek ve výši 2 648 Kč dosud neuhradila. Fakturou za období od 1.4.2017 do 1.6.2017 předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované částku 1 072 Kč, splatnou dne 28.6.2017, kterou žalovaná neuhradila. Žalobkyně se dále domáhá úhrady částky 95 Kč jako smluvního poplatku za zaslání výzvy ke splnění povinnosti. Pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2017. Žalovaná dlužné částky nezaplatila ani po předžalobní upomínce. 2. Žalovaná byla usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaná v usnesení vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak její souhlas předpokládal. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání též vyslovila konkludentní souhlas. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 5. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ"), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 6. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1879 ObčZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Soud učinil tato skutková zjištění: Ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny/domácnost ze dne [datum] uzavřené na dobu neurčitou soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala dodávat do odběrného místa na adrese [adresa žalované], elektřinu a zajistit dopravu elektřiny a související služby, žalovaná se pak zavázala platit předchůdkyni žalobkyně cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu a související služby dle podmínek sjednaných ve smlouvě a ve Všeobecných obchodních podmínkách dodávky elektřiny. Ze Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny soud zjistil, že žalovaná byla povinna zaplatit předchůdkyni žalobkyně paušalizované náklady spojené se zasíláním výzev a upomínek dle platného ceníku (čl. II. odst. 7) písm. c)). Z ceníku smluvních pokut a speciálních služeb skupiny ČEZ soud zjistil, že smluvní pokuta za upomínku činila 95 Kč. Z faktury [číslo] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalované za dodávku elektřiny v období od 2.4.2016 do 31.3.2017 částku 3 446 Kč splatnou dne 18.4.2017. Na tuto fakturu žalovaná uhradila pouze částku 798 Kč, jak plyne z tvrzení žalobkyně v žalobě. Z mimořádné faktury [číslo] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalované za dodávku elektřiny v období od 1.4.2017 do 1.6.2017 částku 1 072 Kč splatnou dne 28.6.2017. Z upomínky ze dne 31.5.2017 a ze dne 10.8.2017 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve spojení s dodatkem [číslo] s dílčím předávacím protokolem o postoupení pohledávek [číslo] soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 13. 2. 2020 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno žalované. Z výzvy k plnění ze dne 12.3.2020 (odeslané dle podacího archu téhož dne) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužných částek s tím, že jinak se obrátí na soud. 9. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nezpochybnila pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sama žádná tvrzení ani důkazy nepředložila, ač k tomu byla soudem vyzvána. 10. Soud vzal za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalované] (§ 50 energetického zákona). Žalovaná za odběr elektřiny nezaplatila za období od 2.4.2016 do 31.3.2017 částku ve výši 2 648 Kč a za období od 1.4.2017 do 1.6.2017 částku ve výši 1 072 Kč, čímž prošila svou povinnost vyplývající jí z energetického zákona. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13.10.2017, částku 3 720 Kč (2 648 Kč + 1 072 Kč). 11. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla s plněním svého závazku (zaplacením ceny elektřiny) v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). První den prodlení žalované připadl na den následující po splatnosti jednotlivých faktur, tj. u částky 2 648 Kč na den 19.4.2017 a u částky 1 072 Kč na den 29.6.2017. K tomuto dni činila výše úroku z prodlení 8,05 % ročně (§ 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 12. Požadavek žalobkyně na úhradu částky 95 Kč představující smluvní pokutu za odeslanou upomínku soud nehledal důvodným. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 13. Ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce„ slabší“ smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). 14. Podle ustanovení § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 ObčZ občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007