21 C 195/2020-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 264 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 92 Kč za období od 27.9.2019 do 17.6.2020 s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné za období od 5.8.2019 do 30.9.2019, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], a dále storno poplatek ve výši 300 Kč a upomínací poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 15.10.2020 a žalovanému dne 26.10.2020. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 5.2.2018 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 5.2.2018 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 3 922 Kč, splatné pololetně po 1 961 Kč. Ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla VPPPOV [číslo] plyne, že pojištění se sjednává na dobu neurčitou, pokud není ujednáno, že se sjednává na dobu určitou (čl. 3 odst. 4). Pro pojištění na dobu neurčitou se sjednává běžné pojistné, které je splatné prvního dne pojistného období, není-li v pojistné smlouvě ujednáno jinak (čl. 4 odst. 2). Pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného (čl. 4 odst. 10). Ze Sazebníku účinného od 3.6.2019 plyne, že poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného činí 300 Kč a poplatek za pokus o smír po zániku pojištění činí 300 Kč. Z upomínky ze dne 16.9.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na pojistném. Tato upomínka byla doručena žalovanému dne 1.10.2019, jak plyne z dodejky. Z Oznámení ze dne 25.9.2019 plyne, že žalovaný zrušil pojistnou smlouvu z důvodu změny vlastníka vozidla. Z Oznámení ze dne 4.10.2019 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zánik pojistné smlouvy k 25.9.2019 z důvodu změny vlastníka vozidla a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 964 Kč. Z výzvy ze dne 16.12.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného 1 264 Kč. Z inkasní bilance ze dne 12.3.2020 plyne, že k tomuto dni činil dluh žalovaného 1 264 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 16.1.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně upomenul žalovaného o zaplacení dlužné jistiny ve výši 1 264 Kč. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 16.1.2020, což bylo zjištěno z potvrzení odeslání zásilky a ze Sledování zásilek. 5. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § [číslo] odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § [číslo] odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § [číslo] odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § [číslo] odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 7. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla specifikovaného shora tohoto odůvodnění (zákon č. 168/1999 Sb.), a to s počátkem pojištění od 5.2.2018 na neurčito. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 3 922 Kč, splatné pololetně vždy k 5. dni 2. a 8. měsíce každého roku (§ [číslo] odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 5. dni 8. měsíce roku 2019, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § [číslo] odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § [číslo] odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 5.8.2019 do 25.9.2019 v celkové výši 607 Kč (výpočet: pololetní pojistné ve výši 1 961 Kč 184 dní x 57 dní = 607 Kč; dle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, tj. do 30.9.2019). Co do zbytku žalobkyní požadovaného pojistného ve výši 57 Kč pak nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II. rozsudku). 8. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl vždy na den následující po splatnosti pojistného, tj. na 6.8.2019. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z celé dlužné částky až od 27.9.2019, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (10 % ročně) je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobkyni ohledně úroku z prodlení z částky 607 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 44 Kč (výpočet: 10% ročně z částky 607 Kč od 27.9.2019 do 17.6.2020). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku). 9. [příjmení] jistiny ve výši 2x 300 Kč s příslušenstvím uplatňuje žalobkyně s odkazem na čl. 4 odst. 10 VPP a Sazebník. Ve VPP se uvádí, že pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a v dohodnuté výši, má žalobkyně právo na náklady spojené s vymáháním pojistného. V Sazebník poplatků je stanovena výše poplatku za ukončení smlouvy a poplatek za upomínku, které žalobkyně po žalovaném požaduje. 10. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 11. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). 12. Podle ust. § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch