30 C 190/2015-22 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 23.2.2015 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému částku ve výši 4 000 Kč, a to dne 5.3.2014 do data splatnosti dne 22.3.2014. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] zjistil úpadek žalovaného a povolil řešení úpadku oddlužením. Řízení v této věci bylo podle § 140a z.č. 182/2006 Sb. přerušeno. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] rozhodl Krajský soud nad Labem o osvobození žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit osvobození se vztahovalo i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Žalobkyně dne 27.10.2020 doručila soudu zpětvzetí žaloby s tím, že trvá na úhradě nákladů řízení, neboť jako pohledávku, která teprve v budoucnu vznikne (rozhodnutím soudu) ji nemohla přihlásit do insolvenčního řízení a odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.11.2017, sp. zn. I. ÚS 3028/17 a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2015 sp. zn. 29 ICdo 62/2014, že na tyto pohledávky (na náhradu nákladů soudního řízení) se nemůže vztahovat osvobození od dluhů v rámci oddlužení. Výrok I. má oporu v ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř., podle kterých žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Shora uvedená procesní situace, je neobvyklá, jestliže občanský soudní řád, v době neexistence z. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) nemusel upravovat případy, kdy je sice žaloba podána důvodně, avšak v důsledku jejího projednání, po odpadnutí překážky přerušeného řízení, by žalobce úspěšný nebyl (vzhledem k osvobození dlužníka) a náhrada nákladů řízení by tak podle úspěchu ve věci náležela žalovanému. Požadavek žalobkyně na náhradu nákladů řízení, které již vynaložila, je logický a pochopitelný stejně jako skutečnost, že náklady řízení, které jsou příslušenstvím pohledávky, vznikají až na základě rozhodnutí soudu o nich a ve vztahu k pohledávce řešené v rámci oddlužení se jedná (u nákladů řízení) o pohledávku vzniklou v budoucnu. Namístě je však připomenout, že náklady řízení jakožto náklady na uplatnění pohledávky tvoří příslušenství dané pohledávky (§ 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a sledují tedy v případě osvobození od jejího placení její osud (§ 510 odst. 2 občanského zákoníku). Institut oddlužení, má také za následek již v samotné koncepci právní úpravy existenci„ finančních ztrát“ jako zákonem stanoveného průlomu do obecné zásady, že z platného závazku je dlužník povinen plnit a věřitel je oprávněn to od něj požadovat. Vznik dalších dluhů, aniž by dlužník nově zavdal příčinu k jejich vzniku, bezprostředně po skončení procesu oddlužení by ostatně mohl popřít samotný smysl právní koncepce oddlužení, který spočívá v ochraně před dluhovou pastí a jejími negativními společenskými dopady. Podle ust. § 150 věta prvá o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje soud v samotné procesní povaze rozhodnutí o nákladech řízení, tak, jak byly shora uvedeny. Pokud jde o argumentaci žalobkyně závěry z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.11.2017, sp. zn. I. ÚS 3028/17, že dlužníkovu naději, že po splnění splátkového kalendáře a po přiznání osvobození od zbytku dluhů již ke vzniku nových dluhů (byť majících původ v činnosti předcházející insolvenčnímu řízení) nedojde, nelze ztotožňovat s legitimním očekáváním ve smyslu čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, pak se s ní soud zcela ztotožňuje stejně jako s principem, podle kterého žalobkyně nemohla uplatnit nárok na náhradu nákladů tohoto řízení přihláškou v insolvenčním řízení. S ohledem na tuto zvláštní a neobvyklou procesní situaci ve spojení se zpětvzetím žaloby, proto soud použil ust. § 150 o.s.ř.