30 C 53/2020-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 22. 5. 2020 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen [anonymizováno]“) Uzavřela se žalovaným dne dvacátého prvého sedmý 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, který žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce se staly obchodní podmínky [právnická osoba] Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba], respektive formou textové zprávy SMS. Žalovaná ve své žádosti o zápůjčku uvedla údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 2. 8. 2015. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením půjčky, když do dne 22. 8. 2015 zápůjčku ani částečně nesplatila. Žalobkyně vedle částky ve výši 10 000 Kč požadovala po žalované zaplacení příslušenství pohledávky, a to výhradně zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy [číslo] s datem 21.7.2015 soud zjistil, že žalovaná uvedla právní předchůdkyni žalobkyně svou adresu, své rodné číslo, svůj telefon, číslo bankovního účtu, a číslo občanského průkazu. Smlouva není ze strany žalované podepsána. Dále je ve smlouvě uvedená výše poplatku za úvěr 3 300 Kč, roční úroková sazba 401,50 %, celková částka úhradě ve výši 13 300 Kč a datum splatnosti 22. 8. 2015. Z potvrzení o provedené platbě 21.7.2015 soud zjistil, tento den byla účet [číslo] pod variabilním symbolem [číslo] zaslána částka 10 000 Kč fakturou [číslo] vystavené dne 21. 7. 2015, s datem splatnosti 2. 8. 2015 znějící na částku 13 300 Kč soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalované zaplacení této částky s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 300 Kč. Z dopisu ze dne 19. ledna 2018 nazvaného oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že ke dni postoupení dvacátého prvého dvanáctý 2017 činil dluh žalované z uvedeného úvěru 23 119,80 Kč. Podle podacího archu ze dne 26. ledna 2018 byl uvedený dopis žalované odesílán doporučeně. ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že k postoupení pohledávky došlo dne [datum]. Tím byla prokázána aktivní věcná legitimace na straně žalobkyně. Z předžalobní výzvy s datem 11. 3. 2020 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky ve výši 26 207,71 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy. Z podacího archu s datem 17. 3. 2020 soud zjistil, že na adresu žalované byla odesílána doporučená korespondence. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ze shora zjištěných skutečností, však soud nemá za prokázané, že by smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou skutečně uzavřena. Smlouva neobsahovala podpis žalované, přestože žalobkyně v žalobě sice uvedla postup, jakým měla být smlouva uzavřena, k tvrzenému způsobu uzavření nepředložila žádné důkazy, ačkoliv byla soudem vyzvána k jejich předložení. Se znalostí údajů lze takový dokument snadno vytvořit pomocí výpočetní techniky a nemá proto žádnou vypovídací hodnotu. Soud tak nemá za prokázané, že by žalovaná skutečně vyjádřila svoji vůli s žalobkyní smlouvu s tvrzeným obsahem uzavřít. V řízení však bylo prokázáno, že na účet, o němž žalobkyně tvrdila, že je účtem žalované, aniž by toto tvrzení bylo někým vyvráceno, byla dne 21.7.2015 odeslána částka 10 000 Kč, která žalobkyni nepochybně náleží podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§§ 2991 a násl. o.z.), a to včetně zákonného úroku z prodlení, který však soud žalobkyni přiznal až ode dne následujícího po doručení žaloby tj. od 11.9.2020, neboť teprve dnem doručení žaloby se žalovaná mohla se vznikem bezdůvodného obohacení prokazatelně seznámit. Co do zákonného úroku z prodlení požadovaného před tímto datem, tak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 bezdůvodně se bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek pak měl soud za prokázané, že žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.