31 C 196/2020-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 6. 2015 uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku ve výši 3 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit do 29. 6. 2015, což však neučinila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 7. 10. 2020 omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila a ani se neomluvila. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Předložená smlouva o úvěru [číslo] ze které ani nevyplývá, kdy měla být uzavřena, není totiž podepsána ani žalovanou, ani předchůdkyní žalobkyně. Nelze tak považovat za prokázané, že smluvní strany měly vůbec vůli smlouvu uzavřít; na tom nic nemění ani skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované. Žalobkyně ani neprokázala, že částka 3 000 Kč byla zaslána na účet žalované, neboť z žádného z předložených důkazu nevyplývá, kdo byl majitelem účtu, na který byly prostředky zaslány. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně ani neprokázala, že byly žalované poskytnuty finanční prostředky, nemohla se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně ani bezdůvodně obohatit ve smyslu § 2991 odst. 1 ObčZ. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání požadované částky, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.