1 C 157/2020-60 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 3 000 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši z této částky od 29. 2. 2016 do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že dluh vznikl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako věřitelem. Na základě smlouvy byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta žalovanému finanční částka ve výši žalované jistiny, kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky do 28. 2. 2016. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit zapůjčenou jistinu ve zmíněné výši, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně zaslala dne 27. 1. 2016 na bankovní účet žalovaného částku 3 000 Kč. Žalovaný podepsal předchůdkyni žalobkyně prohlášení dne 27. 1. 2016, že přijal od ní úvěr 3 000 Kč s datem splatnosti 26. 2. 2016. Nebylo prokázáno, že by došlo ze strany předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěryschopnosti žadatele o zápůjčku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017 mezi žalobkyní a shora uvedenou společností má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně převedl na účet žalovaného 3 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně nijak nedoložila, že by se jeho právní předchůdkyně zabývala schopností žalovaného splácet úvěr, v žalobě ani takovou okolnost netvrdila. Aktuálně účinné znění zákona o spotřebitelském úvěru sice počítá v případě takové vady s aktivitou dlužníka ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. I z tohoto pohledu by pak bylo třeba potenciálně uzavřenou smlouvu mezi účastníky řízení považovat za neplatnou a vypořádat vzájemný vztah dle pravidel bezdůvodného obohacení. Jestliže je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalovanému bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož je smlouva neplatná, žalovaný byl povinen obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak řádně a včas neučinil, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyně má rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, soud má za prokázáno, že za první upomínání a tím i upozornění a výzvu k zaplacení lze shledat v prvním pokusu soudu doručit žalovanému elektronický platební rozkaz se žalobou, když z vrácené poštovní zásilky vyplývá, že v případě fikce by tato zásilka byla doručena 5. 10. 2020. Od 6. 10. 2020 je tak žalovaný v prodlení s vrácením částky 3 000 Kč. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně však byla úspěšná jen částečně. Žalobkyně požadovala jistinu s příslušenstvím, což ke dni vyhlášení rozsudku činilo částku (vč.kapitalizovaného úroku z prodlení) 4 181,14 Kč, byla úspěšná částečně –ke dni vyhlášení rozsudku činila přisouzená částka i s příslušenstvím 3 071,72 Kč, její úspěch tak přestavuje 73,46 %, neúspěch 26,54 %, rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 46,92 % z celkových nákladů řízení činí částku 698,63 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.