1 C 165/2021-46 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 697,01 Kč a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednaly a žalovaný se zavázal řádně a včas za sjednané služby platit. Smluvní strany dne 26. 8. 2019 uzavřely také kupní smlouvu na koncové zařízení [anonymizována čtyři slova], za které se žalovaný zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 3 977 Kč. Žalovaný zaplatil část kupní ceny ve výši 1 277 Kč při převzetí zařízení a zbylou cenu ve výši 2 700 Kč se zavázal uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 150 Kč. Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající mu z uzavřené smlouvy, když nehradil ceny za poskytnuté služby a splátky za koncové zařízení, přistoupila žalobkyně ke dni 25. 3. 2020 k výpovědi účastnické smlouvy. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky za poskytnuté zařízení ve výši 2 697,01 Kč. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací. Následně uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 26. 8. 2019 smlouvu o koupi koncového zařízení a to [anonymizována čtyři slova], za které se žalovaný zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 3 977 Kč, přičemž částku ve výši 1 277 Kč zaplatil při převzetí zařízení a zbylou částku ve výši 2 700 Kč se zavázal uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 150 Kč. Žalovanému bylo vystaveno vyúčtování splátek zařízení [číslo] znějící na částku 149,37 Kč za období od 25. 9. 2019 do 24. 10. 2019 se splatností do 12. 11. 2019, dále vyúčtování splátek zařízení [číslo] znějící na částku 149,41 Kč za období od 25. 10. 2019 do 24. 11. 2019 se splatností do 13. 12. 2019, dále vyúčtování splátek za zařízení [číslo] znějící na částku 149,41 Kč za období od 25. 11. 2019 do 24. 12. 2019 se splatností do 12. 1. 2020, dále vyúčtování splátek za zařízení [číslo] znějící na částku 149,41 Kč za období od 25. 12. 2019 do 24. 1. 2020 se splatností do 12. 2. 2020, dále vyúčtování splátek za poskytnutá zařízení [číslo] znějící na částku 149,41 Kč za období od 25. 1. 2020 do 24. 2. 2020 se splatností do 14. 3. 2020. Jelikož žalovaný vyúčtované ceny za poskytnuté služby neuhradil, ukončila žalobkyně dopisem ze dne 25. 3. 2020 uzavřenou smlouvu a ve vyúčtování [číslo] se splatností do 12. 4. 2020 vyzvala žalovaného k doplacení zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 1 950 Kč. Dne 26. 3. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 6. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému koncové zařízení a žalovaný se zavázal za toto zařízení zaplatit dohodnutou cenu. Žalovaný neplnil své povinnosti kupujícího z kupní smlouvy, když neuhradil žalobkyni jako prodávající kupní cenu za koupi koncového zařízení. Jelikož žalovaný neuhradil dohodnuté splátky za poskytnuté zařízení, žalobkyně smlouvu ukončila a požadovala po žalovaném zaplacení dlužné částky. Žalobkyně má proti žalovanému splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalovaného či jiným právně relevantním způsobem. Soud žalobě zcela vyhověl. 8. V souladu s ustanovením § 151 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 697,01 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit Advokátu žalobkyně. 9. Dále je nutno uvést, že požadavek žalobkyně na odměnu advokáta ve výši stanovené § 7 a.t. soud neshledal opodstatněným, když žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a je typově podáním předpokládaným § 14b odst. 1 písm. a) a.t., tedy žalobou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 10. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.