1 C 81/2021-114 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 3 500 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení, dále smluvní úrok ve výši 9 % p.a. z 3 500 Kč od 12. 9. 2018 do zaplacení a dále smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z 3 500 Kč od 13. 10. 2018 do dne podání žaloby ve výši 1 750 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva) ze dne 12. 9. 2018 uzavřené elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku poskytla předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [IČO] (dále jen předchůdce žalobkyně) poskytla bezhotovostní úvěr ve výši 3 500 Kč se smluvním úrokem ve výši 36 % ročně podle čl. II. odst. 2a Smlouvy. V rámci uzavřeného smluvního vztahu se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit ve lhůtě do 12. 10. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 přešla veškerá práva spjatá s pohledávkou na žalobkyni. Žalovaný neuhradil vůbec ničeho. Tím, že žalobkyně zkoumala bonitu žalovaného prozkoumáním jeho měsíčního příjmu, který činil 20 000 Kč měsíčně, dospěl k závěru, že klient bude schopný splácet úvěr. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky výzvou ze dne 25. 9. 2020, avšak bezvýsledně. Smlouvou byla sjednána rovněž smluvní pokuta podle čl. VIII.odst.1 písm.d) pro případ nesplacení úvěru ve lhůtě splatnosti do 12. 10. 2018, a to 0,1 % denně z nesplacené jistiny 3 500 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení. Smluvní pokutu přitom žalobkyně požadovala do dne podání žaloby tj. ve výši 1 750 Kč. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva) ze dne 12. 9. 2018 uzavřené elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku poskytla předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [IČO] (dále jen předchůdce žalobkyně) poskytla bezhotovostní úvěr ve výši 3 500 Kč se smluvním úrokem ve výši 36 % ročně podle čl. II. odst. 2a Smlouvy. V rámci uzavřeného smluvního vztahu se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit ve lhůtě do 12. 10. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 přešla veškerá práva spjatá s pohledávkou na žalobkyni. Žalovaný neuhradil vůbec ničeho. Žalobkyně má za to, že přezkoumala řádně úvěryschopnost žalovaného tím, že zkoumala bonitu žalovaného prozkoumáním jeho měsíčního příjmu, který činil 20 000 Kč měsíčně, dospěl k závěru, že klient bude schopný splácet úvěr. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky výzvou ze dne 25. 9. 2020, avšak bezvýsledně. Smlouvou byla sjednána rovněž smluvní pokuta podle čl. VIII.odst.1 písm.d) pro případ nesplacení úvěru ve lhůtě splatnosti do 12. 10. 2018, a to 0,1 % denně z nesplacené jistiny 3 500 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení. Smluvní pokutu přitom žalobkyně požadovala do dne podání žaloby tj. ve výši 1 750 Kč. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému hotovost 3 500 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku. Podle názoru soudu však žalobkyně neprokázala přezkoumání úvěryschopnosti, když pouze vycházela z příjmových dokladů – výplatnic žalovaného, aniž by se zabývala i jeho měsíčními náklady a závazky, které mohly být podstatné pro posouzení úvěryschopnosti. Vycházet toliko z příjmů a nezabývat se náklady (dalšími úvěry, nájemným, exekucemi apod.) je z hlediska zkoumání úvěryschopnosti nedostatečné (Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv). Smlouvu tak soud považuje za neplatnou a bylo tak prokázáno pouze to, že právní předchůdce žalobkyně uhradil žalovanému žalovanou částku na základě neplatné smlouvy, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalovanému bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalovaný je povinen obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak řádně a včas neučinil, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyně má rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, soud má za prokázáno, že žalovaný obdržel žalobu v rámci zásilky určené do vlastních rukou, když zásilka byla uložena na poště 30. 3. 2021, doručeno dle o.s.ř. bylo do vlastních rukou fikcí dne 12. 3. 2021 a od 13. 3. 2021 je tak žalovaný v prodlení. Sodu proto žalobkyni přiznal jistinu 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13.3. 2021 a zbývající nároky uplatněné žalobou zamítl (výrok II.). Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. První advokát ([titul] [jméno] [příjmení]) v daném případě vykonal dva takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), současný advokát žalobkyně převzal zastoupení a lze mu přiznat jeden úkon 200 Kč a jeden rež.paušál 100 Kč (DPH nežádal), což činí 1 900 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná jen částečně. To, co požadovala, představuje do vyhlášení rozsudku částku 7 154,67 Kč, přičemž soud přiznal do vyhlášení rozsudku 3 663,76 Kč, tedy zhruba polovinu. Soud proto přiznal žalobkyni polovinu nákladů tj. částku 950 Kč.