21 C 199/2021-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 23.2.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 367 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 437 Kč od 23.6.2020 do zaplacení s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné ve výši 1 437 Kč za období od 19.2.2020 do 22.6.2020, které byla žalovaná povinna platit podle pojistné smlouvy [číslo] ze dne 16.1.2018 pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Peugeot 206, [registrační značka], a dále dlužná částka představuje náklady na upomínání ve výši 200 Kč dle Sazebníku administrativních poplatků. I přes upomínku žalovaná ničeho neuhradila. 2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 21.6.2021 č.j. 21 C 199/2021-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 23.6.2021 a žalované dne 5.7.2021. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 16.1.2018 vyplývá, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou, byla s účinností od 19.2.2018 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Peugeot 206, [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaná se v předmětné smlouvě zavázala platit pojistiteli roční pojistné ve výši 4 470 Kč, splatné ročně. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že byla seznámena s pojistnými podmínkami a se Sazebníkem administrativních poplatků. 5. Z výzvy ze dne 27.4.2020 plyne, že [právnická osoba] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 4 203 Kč a upomínacího poplatku 50 Kč. 6. Ze zániku pojistné smlouvy ze dne 2.7.2020 plyne, že žalobkyně sdělila žalované, že pojistná smlouva zanikla k 22.6.2020 pro neplacení pojistného a vyzvala ji k úhradě částky 1 437 Kč. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 13.8.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 1 637 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 8.12.2020 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dluhu. Tato upomínka byla žalované zaslána dne 8.12.2020, což bylo zjištěno ze Sledování zásilek a dokladu o odeslání zásilky. 9. Z Notářského zápisu NZ [číslo] ze dne 21.12.2019 plyne, že [právnická osoba] převedla pojistný kmen na žalobkyni. 10. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části. 12. Soud má za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě odkoupení pojistného kmene od [právnická osoba] [právnická osoba] jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla specifikovaného shora tohoto odůvodnění (zákon č. 168/1999 Sb.), a to s počátkem pojištění od 19.2.2018. V pojistné smlouvě se žalovaná zavázala hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 4 470 Kč, splatné vždy k 19. dni 2. měsíce každého roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaná nezaplatila pojistné splatné k 19.2.2020, čímž porušila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 19.2.2020 do 22.6.2020 v celkové výši 1 437 Kč. 13. Soud má dále za prokázané, že žalovaná byla s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalované podle § 1970 ObčZ i úrok z prodlení. První den prodlení žalované s úhradou dlužného pojistného připadl na den následující po splatnosti pojistného, tj. na den 20.2.2020; k tomuto dni činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 23.6.2020, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni rovněž úroky z prodlení ve výši 10 % z částky 1 437 Kč od 23.6.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku). 14. Zbytek jistiny ve výši 200 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na Sazebník administrativních poplatků, v němž je stanovena výše náhrady, tj. 200 Kč za upomínku. 15. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro níž platí, že nesmí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 16. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). 17. Podle ust. § 1813 Občz se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06). 18. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. 19. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek a Sazebník. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané fo