21 C 206/2020-14 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 7.7.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 194 Kč s příslušenstvím, z titulu neuhrazeného pojistného za období od 21.9.2019 do 27.12.2019 na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy ze dne 20.9.2017 č. 3951139264 pro pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli a z titulu sjednaných poplatků ve výši 600 Kč (2x 300 Kč) za vyhotovení a odeslání upomínky s upozorněním na možný zánik pojištění a za vyhotovení a odeslání upomínky po zániku pojištění. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 14.10.2020, č. j. 21 C 206/2020-12, vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný v usnesení vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, a soud tak jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud učinil tato skutková zjištění: Z pojistné smlouvy č. 3951139264 ze dne 20.9.2017 ve spojení se Záznamem z jednání ze dne 20.9.2017 vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným byla s účinností od 21.9.2017 na dobu neurčitou uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Žalovaný jako pojistník se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 2 240 Kč, splatné ročně. Ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů plyne, že běžné pojistné je splatné vždy první den příslušného pojistného období, není-li ujednáno jinak (čl. 10). Ze Sazebníku účinného od 1.9.2019 plyne, že poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného činí 300 Kč a poplatek za pokus o smír po zániku pojištění činí 300 Kč. Z upomínky ze dne 4.1.12019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku na pojistném a upozornila jej na možný zánik pojištění. Tato upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 6.11.2019, jak plyne z dodejky. Z dopisu ze dne 8.1.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému ukončení pojistné smlouvy k 26.12.2019 a vyzvala jej k úhradě dluhu. Z pokusu o smír ze dne 4.2.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného po zániku pojistné smlouvy k úhradě částky 1 194 Kč. Z předžalobní upomínky ze 27.4.2020 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužné jistiny ve výši 1 194 Kč. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 27.4.2020, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu. 5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 8. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. 11. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem zaměstnavateli, a to s počátkem pojištění od 21.9.2017 na neurčito. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 2 240 Kč, splatné ročně vždy k 21. dni 9. měsíce každého roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 21.9.2019, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 21.9.2017 do 27.12.2019 v celkové výši 594 Kč. 12. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl na den následující po jeho splatnosti, tj. na den 22.9.2019. K prvnímu dni prodlení činila výše úroku z prodlení 10 % ročně (§ 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v kapitalizované výši 31,40 Kč (výpočet: úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 594 Kč od 28.12.2019 do 7.7.2020). 13. Zbytek jistiny ve výši 600 Kč (2x 300 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 31,60 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na Sazebník, v němž je stanovena výše poplatků za upomínky. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 14. Ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce„ slabší“ smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). 15. Podle ustanovení § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 ObčZ občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 3/06). 16. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající poplatky (sankce) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (l