21 C 207/2020-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 2.7.2020, doplněnou podáním ze dne 27.10.2020, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 1 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 13.5.2015 mezi žalovanou a [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, a to na bankovní účet. Žalovaná se zavázala zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 29.6.2015 spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky, což však neučinila, a to přes výzvy žalobkyně. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. 2. Žalovaná byla usnesením ze dne 14.10.2020, č. j. 21 C 207/2020-13, vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaná byla dále usnesením vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně rovněž souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti: ze smlouvy (prohlášení) č. 1005995481 ze dne 13.5.2015 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 720 Kč do 29.6.2015. Z čl. 5 Standardních podmínek žalobkyně soud zjistil, že veškeré částky poskytnuté předchůdkyní žalobkyně byly splatné v jedné splátce. Z kopie občanského průkazu žalované plynou osobní údaje žalované. Z faktury č. 604972 ze dne 13.5.2015 plyne, že dluh žalované činí 1 500 Kč na jistině a 720 Kč na poplatku. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 13.5.2015 soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet žalované uvedený ve smlouvě dne 13.5.2015 částku 1 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 19.1.2018 (odeslaného dle podacího archu dne 26. 1. 2018) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy. Z dopisu ze dne 2.4.2020 (odeslaného dle podacího archu dne 3.4.2020) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky. 5. Žalovaná, jak výše uvedeno, se ve věci nevyjádřila, nezpochybnila listiny předložené žalobkyní a sama žádná tvrzení ani důkazy nepředložila, ač k tomu byla soudem vyzvána. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 ObčZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1968 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. 12. Soud má za prokázané, že žalobkyně je věcně legitimována k vedení sporu na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 ObčZ). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla v roce 2015 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit nejpozději do 29.6.2015. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu prohlášení č. 1005995481 ze dne 13.52015. Předně se však soud zabýval tím, zda žalobkyně v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinným od 1.1.2011 do 1.12.2016, před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalované. S ohledem na vyjádření žalobkyně v podání ze dne 27.10.2020, v němž k výzvě soudu uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi o způsobu ověřování úvěruschopnosti žalované a nemá k dispozici žádné podklady, soud dospěl k závěru, že řádně úvěruschopnost žalované neposoudila a smlouva o zápůjčce je podle výše tohoto odstavce uvedeného zákonného ustanovení neplatná. 13. Soud se dále zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 a násl. ObčZ), s ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Z potvrzení ze dne 13.5.2015 plyne, že na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] byla dne 13.5.2015 poukázána předchůdkyní žalobkyně částka 1 500 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění ve výši 1 500 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Tím, že žalovaná k výzvě žalobkyně bezdůvodné obohacení nevydala, porušila povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, a proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč. 14. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 2.4.2020, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 obč. zák.), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 20.7.2020, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 21.7.2020. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 22.7.2020, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, a to jen 8,05 % ročně, avšak již od 30.6.2015, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 22.7.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 30.6.2015 do 21.7.2020 pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnout. 15. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části