21 C 234/2021-17 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 13.4.2021, doplněnou podáním ze dne 11.8.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 571 Kč s příslušenstvím s tím, že dlužná částka představuje zápornou kapitálovou hodnotu v částce 3 221 Kč za období nehrazení pojistného od 1.4.2020 do 1.9.2020, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro [anonymizováno] rizikové životní pojištění, a dále poplatek ve výši 350 Kč za ukončení pojistné smlouvy pro neplacení pojistného. Žalovaný ničeho neuhradil. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 6.8.2021 č.j. 21 C 234/2021-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 10.8.2021 a žalovanému dne 23.8.2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z Návrhu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 7.3.2020 ve spojení s Potvrzením ze dne 11.3.2020 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 1.4.2020 na dobu určitou 75 let věku pojištěného (žalovaného) uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo životní pojištění. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni měsíčně pojistné ve výši 660 Kč. Ze Všeobecných pojistných podmínek pro [anonymizováno] rizikové životní pojištění plyne, že v souvislosti se způsoby ukončení smlouvy uvedenými v těchto podmínkách byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v příslušné výši uvedené v aktuálním PPPP. Z Přehledu poplatků platného od 1.4.2019 plyne, že poplatek spojený s ukončením pojistné smlouvy činil 350 Kč. Z upomínky ze dne 7.7.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 3x 660 Kč. Ze zániku pojištění ze dne 10.9.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému ukončení pojistné smlouvy k 1.9.2020. Z vyúčtování pojistné smlouvy plyne, že dluh z předmětné pojistné smlouvy činil 3 221 Kč a poplatek za předčasné ukončení smlouvy 350 Kč. Z výpočtu kapitálové hodnoty smlouvy plyne, že dluh žalovaného činil 3 221 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 5.1.2021 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužného pojistného. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 5.1.2021, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z větší části důvodně. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro [anonymizováno] životní pojištění, a to s počátkem pojištění od 1.4.2020 na dobu určitou 75 let věku žalovaného. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni měsíčně pojistné ve výši 660 Kč, vždy k 1. dni každého měsíce roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 1. dni 4., 5., 6., 7. a 8. měsíce roku 2020, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ. právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni za období od 1.4.2020 do 1.9.2020 celkovou částku 3 221 Kč odpovídající záporné kapitálové hodnotě. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po něm podle § 1970 ObčZ i úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl vždy na den následující po splatnosti pojistného. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z celé částky 3 221 Kč až od 5.10.2020, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (8,25 % ročně) je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 3 221 Kč, který v kapitalizované výši činí částku 139 Kč (výpočet.: 8,25 % ročně z částky 3 221 Kč od 5.10.2020 do 13.4.2021). Zbytek jistiny ve výši 350 Kč uplatňuje žalobkyně jako poplatek za předčasné ukončení smlouvy s tím, že tento nárok opírá o Všeobecné pojistné podmínky a Přehled poplatků. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Podle ust. § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06). Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (poplatky) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných pojistných podmínek a Sazebníku, nýbrž toliko spo