21 C 251/2021-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 517 Kč s příslušenstvím a částky 46 Kč s tím, že žalovaný cestoval dne 7.10.2020 v [obec] autobusem linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy. Žalovaný se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni nejenom jízdné ve výši 17 Kč, ale i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 46 Kč (poštovné). I přes výzvu žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 17.8.2021 č.j. 21 C 251/2021-13 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo žalobkyni doručeno dne 19.8.2021 a žalovanému dne 30.8.2021 náhradně. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 7.10.2020, v 17:25 hodin, cestoval v [obec] autobusem linkou [číslo] na výzvu pověřené osoby v místě kontroly [ulice] se neprokázal platným jízdním dokladem v hodnotě 17 Kč O provedené přepravní kontrole byl sepsán Zápis [číslo] ze dne 7.10.2020. K výzvě kontrolora na místě kontroly žalovaný jízdné ani přirážku jízdnému ve výši 1 500 Kč nezaplatil. Dopisem ze dne 21.10.2020, předaného k poštovní přepravě následujícího dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 1 517 Kč. Z dodejky plyne, že poštovné za přepravu zásilky (výzvy ze dne 21.10.2020) Českou poštou činilo částku 46 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. 6. Podle § 2 odst. 7 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „silniční zákon“), linková osobní doprava je pravidelné poskytování přepravních služeb na určené trase dopravní cesty, při kterém cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách. Linkovou osobní dopravu lze provozovat formou veřejné linkové dopravy nebo formou zvláštní linkové dopravy, a to jako vnitrostátní nebo mezinárodní. Přitom se rozumí a) veřejnou linkovou dopravou doprava, při které jsou přepravní služby nabízeny podle předem vyhlášených podmínek a jsou poskytovány k uspokojování přepravních potřeb; pokud je doprava uskutečňována pro potřeby města a jeho příměstských oblastí, jedná se o městskou autobusovou dopravu. 7. Podle § 18a odst. 2 písm. c), e) silničního zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování, číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování. Na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržení přepravního řádu nebo pokynu a příkazu pověřené osoby nebo za znečištění vozidla nebo za rušení klidné přepravy cestujících nebo jiné obtěžování cestujících. 8. Podle § 18a odst. 3 silničního zákona stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ přepravní řád“), nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 15 přepravního řádu je porušením přepravních podmínek z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy, jestliže cestující se při přepravě nemůže prokázat platným jízdním dokladem, odmítne zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě (písm. b). 10. Dle ustanovení § 1908 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ ObčZ“), dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Podle § 1958 odst. 2 ObčZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2550 ObčZ se dopravce smlouvou o přepravě osob zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 12. Podle § 513 ObčZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud má za prokázané, že se žalovaný dne 7.10.2020 v [obec] autobusem [číslo] při kontrole ve shora tohoto odůvodnění specifikovaném místě provedené kontroly na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 18a odst. 2 silničního zákona, a je proto povinen zaplatit žalobkyni nejen jízdné ve výši 17 Kč, ale i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (§ 18a odst. 2 silničního zákona). Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení se splněním svého závazku (zaplacením jízdného a přirážky k jízdnému), a žalobkyně má právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). První den prodlení žalovaného připadl na den následující po dni cestování, tj. na den 8.10.2020. K tomuto dni činila výše úroku z prodlení 10 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Zároveň má soud za prokázané, že poštovné za odeslání výzvy k úhradě dluhu činilo dle dodejky 46 Kč (§ 513 ObčZ). 14. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 517 Kč spolu s úrokem z prodlení uvedeným v I. výroku tohoto rozsudku a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 46 Kč. 15. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby) po 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. 16. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.