21 C 263/2021-14 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 13.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 675 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně opřela o skutečnost, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila v listopadu 2004. Žalované zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná tuto svou povinnost neplnila a dluží televizní poplatek za období únor až červen 2020, tj. 5 měsíců x 135 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaná nereagovala a dluh neuhradila. Žalobkyně současně požaduje zákonné úroky z prodlení, které kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby – 15.4.2021. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 7.9.2021 č.j. 21C 263/2021-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 13.9.2021 a žalované dne 27.9.2021 náhradně. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně předložila výpis z evidence České pošty – potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.3.2021, specifikaci dluhu a výzvu ze dne 15.9 2020. Z těchto dokladů s přihlédnutím k tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná je přihlášena jako poplatník televizního poplatku od listopadu 2004 s přiděleným spojovacím číslem SIPO: [číslo], jak vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.3.2021. Z předložené specifikace dluhu pro variabilní symbol / SIPO [číslo] soud zjistil, že předpis televizního poplatku činil v době rozhodné částku ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná nezaplatila TV poplatky za měsíce uvedené výše tohoto odůvodnění. Žalovaná byla Českou poštou, s.p. vyzvána k zaplacení dluhu ve výzvě ze dne 15.9.2020 (odeslanou dne 18.9.2020, jak plyne z dodejky). Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 cit. zákona činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 cit. zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalovaná se v listopadu 2004 přihlásila do příslušné evidence jako držitel televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost platit žalobkyni televizní poplatky podle výše citovaného zákona č. 348/2005 Sb. Tuto svou povinnost však řádně v době rozhodné neplnila, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč (výpočet: 5 měsíců x 135 Kč). Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla s plněním svého závazku (placením televizních poplatků) v prodlení a žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), požadovat po žalované i úroky z prodlení. Žalovaná se ocitla v prodlení vždy dnem následujícím po splatnosti každého měsíčního poplatku. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i co do příslušenství pohledávky tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 500 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále dle § 151 odst. 3 o.s.ř. paušální náhradou hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon (sepis žaloby) dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. V daném případě soud nehodnotí zastoupení žalobkyně advokátem jako účelné. Žalobkyně je specializovanou právnickou osobou, jejíž činnost zajišťuje stát, byť je na výkonu státní moci a na jeho rozpočtu nezávislá. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v České televizi nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Je proto žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srovnej se závěry Ústavního soudu v nálezu č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24.7.2013). Proto soud nepřiznal žalobkyni požadovanou odměnu za zastoupení advokátem. Zároveň předžalobní výzvu v projednávané věci činila Česká pošta, s.p., jako správce SIPO a žalobkyni tak v souvislosti s touto výzvou žádné náklady nevznikly. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.