21 C 316/2021-14 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 23.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 297 Kč s příslušenstvím s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné ve výši 697 Kč za období od 6.5.2020 do 14.8.2020, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Škoda Fabia, [registrační značka] a dále poplatky ve výši 2x 300 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného s upozorněním na zánik pojištění a za upomínku po zániku pojištění. Žalovaný ničeho neuhradil. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 14.10.2021 č.j. 21 C 316/2021-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 15.10.2021 a žalovanému dne 1.11.2021 náhradně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 15.4.2016 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 6.5.2016 na dobu neurčitou uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Škoda Fabia, [registrační značka]. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 2 219 Kč, splatné ročně. Ze Sazebníku poplatků pojišťovny platného od 1.6.2019 vyplývá, že poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného a poplatek za pokus o smír činí 300 Kč. Z čl. 8 odst. 11 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno] [číslo] plyne, že pokud nebylo pojistné zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním a vymáháním tohoto pojistného. Z upomínky ze dne 22.6.2020 plyne, že žalobkyně upozornila žalovaného na dlužné pojistné ve výši 2 544 Kč a vyzvala ji k úhradě poplatku ve výši 300 Kč. Z dodejky plyne, že žalobkyně předla k poštovní přepravě upomínku ze dne 22.6.2020; dle sdělení pošty byla zásilka vhozena do schránky dne 9.7.2020. Z ukončení smlouvy ze dne 27.8.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zánik pojistné smlouvy k 13.8.2020 pro neplacení pojistného. Z pokusu o smír ze dne 22.9.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 297 Kč. Z bilance plyne, že dlužné pojistné činí částku 697 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 18.12.2020 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužného pojistného. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 18.12.2020, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motocyklu specifikovaného výše tohoto odůvodnění (zákon č. 168/1999 Sb.), a to s počátkem pojištění od 6.5.2016 na dobu neurčitou. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 2 219 Kč, splatné ročně, vždy k 6. dni 5. měsíce každého roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 6.5.2020, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ. právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 6.5.2020 do 14.8.2020 v celkové výši 697 Kč (pozn.: v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. náleží žalobkyni pojistné až do konce kalendářního měsíce, tj. až do 31.8.2020; žalobkyně požaduje pojistné pouze za skutečnou dobu trvání pojištění, tj. do 14.8.2020). Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po něm podle § 1970 ObčZ i úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl na den následující po splatnosti pojistného, tj. na den 7.5.2020. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 15.8.2020, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (8,25 % ročně) je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 697 Kč, který v kapitalizované výši činí částku 40 Kč (výpočet.: 8,25 % ročně z částky 697 Kč od 15.8.2020 do 23.4.2021). Zbytek jistiny ve výši 2x 300 Kč uplatňuje žalobkyně za předžalobní upomínku k zaplacení dlužného pojistného a za pokus o smír s tím, že tento nárok opírá o Všeobecné pojistné podmínky a Sazebník poplatků. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Podle ust. § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06). Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouv