21 C 458/2013-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 7.8.2013 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost platit jí výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně od 7.8.2013 (tj. od podání návrhu na zahájení řízení). Svou žalobu odůvodnila tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Z manželství se narodily tři děti. Manžel odešel ze společné domácnosti dne 21.6.2012 a zanechal žalobkyni se třemi dětmi. Manžel na domácnost přispíval nepravidelně a žalobkyně se dostala do finanční tísně. Proto byla nucena dvě mladší děti dát předběžně do jeho péče, žalobkyně a nejstarší syn je ubytovaná v azylovém domě pro matky s dětmi. Příjem manžela po dobu manželství byl asi 20 000 Kč čistého měsíčně, žalobkyně byla na mateřské dovolené. V době podání žaloby byla žalobkyně vedena u úřadu práce s příjmem 3 662 Kč měsíčně. 2. V podání, které bylo soudu doručeno dne 20.9.2021, žalobkyně uvedla, že se omlouvá, že se včas nepřihlásila do insolvence, nebyla informována. 3. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 12.10.2021 č.j. 21 C 458/2021-44 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo žalobkyni doručeno dne 19.10.2021 a žalovanému dne 18.10.2021. 4. Žalovaný v podání ze dne 22.4.2016 a ze dne 5.10.2021 se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že dne 12.7.2021 byly splněny podmínky oddlužení č.j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno] a soud jej osvobodil od placení pohledávek zahrnutých v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do ins. řízení nepřihlásily, ač tak učinit měli. 5. Soud učinil tato skutková zjištění: 6. Z vyhlášky vydané Krajským soudem v Ústí nad Labem ze dne 29.3.2016 č.j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že vůči žalovanému bylo zahájeno insolvenční řízení; vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 30.3.2016. 7. Z detailu insolvenčního řízení ze dne 5.5.2016 a ze dne 15.8.2016 plyne, že usnesení o úpadku žalovaného spojené s oddlužením bylo zveřejněno dne 15.4.2016 a dne 4.7.2016 bylo zveřejněno usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, které nabylo právní moci dne 27.7.2016. 8. Z pravomocného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.7.2021 č.j. [insolvenční spisová značka] plyne, že krajský soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného (výrok I. usnesení) a zároveň jej osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV. usnesení). Toto rozhodnutí nabylo právní moci. 9. Z výpisů z centrální evidence obyvatel ze dne 6.9.2021 plyne, že účastníci jsou od 20.11.2015 rozvedeni. 10. Podle § 687 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), mají manželé rovné povinnosti a rovná práva. Podle § 690 ObčZ každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy. Podle § 697 odst. 1 ObčZ manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle § 697 odst. 2 ObčZ pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. Podle § 921 ObčZ výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle § 922 odst. 1 ObčZ lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. 11. Podle 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. 12. Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Soud má za prokázané, že žalobkyně ke zdejšímu soudu podala předmětnou žalobu dne 7.8.2013. Po zahájení řízení, v roce 2016, Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] prohlásil úpadek žalovaného s povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pravomocným usnesením ze dne 19.7.2021 č.j. [insolvenční spisová značka] krajský soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil ho v souladu s ustanovením § 414 insolvenčního zákona od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně svou pohledávku na výživném nepřihlásila do vedeného insolvenčního řízení (§ 173 odst. 2 insolvenčního zákona). 15. Rozhodnutí vydané podle 414 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům. Předmětná pohledávka na výživném, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona, nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (srovnej s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010 sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). 16. Z uvedené plyne, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nepřihlásila se svým požadavkem na výživné nerozvedené manželky řádně do insolvenčního řízení a žalovaný byl osvobozen od placení i nepřihlášených pohledávek, které přihlášeny být měly, soud jí již v projednávané věci nemůže vyživovací povinnost přiznat. 17. S ohledem na uvedené se soud již nezabýval otázkou, zda by byl požadavek žalobkyně na stanovení výživného oprávněný či nikoli, a to s ohledem na výše vyložený závěr. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by měl ve věci plně úspěšný žalovaný právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.