24 C 120/2021-87 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byla co do 892 Kč dlužná cena 0,198 MWh elektřiny dodané v období od 18. 8. 2017 do 13. 11. 2017 žalované do odběrného místa na adrese [adresa], vyúčtovaná fakturou [číslo] to podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 1. 6. 2017 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], co do 1 186 Kč dlužná cena 0,215 MWh elektřiny dodané v období od 8. 3. 2018 do 31. 5. 2018 žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], vyúčtovaná fakturou [číslo] co do 190 Kč poplatky za upomínky (2 * 95 Kč) podle čl. II bodu 7) c) VOP a VI odst. 2) a) VOP, oboje podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 5. 2. 2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] a co do 655 Kč dlužná cena 0,209 MWh plynu dodaného v období od 27. 2. 2018 do 31. 5. 2018 žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], vyúčtovaná fakturou [číslo] podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené dne 5. 2. 2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 1. 6. 2017 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se zavázala žalované dodávat do odběrného místa na adrese [adresa] elektřinu a žalovaná se naproti tomu zavázala za tyto dodávky platit sjednanou cenu podle ceníku. Na základě odečtu zákazníka společnost vystavila žalované dne 15. 11. 2017 za dodaných 0,198 MWh elektřiny v období od 18. 8. 2017 do 13. 11. 2017 fakturu na částku 892 Kč. Dále společnost se žalovanou 5. 2. 2018 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, podle kterých se zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Na základě odhadu odečtu společnost vystavila žalované dne 12. 6. 2018 za dodaných 0,215 MWh elektřiny v období od 8. 3. 2018 do 31. 5. 2018 fakturu na částku 1 186 Kč. Rovněž na základě odhadu odečtu společnost vystavila žalované dne 13. 6. 2018 za dodaných 0,209 MWh plynu v období od 27. 2. 2018 do 31. 5. 2018 fakturu na částku 655 Kč Součástí smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, které mimo jiné stanovují povinnost žalované zaplatit„ poplatek“ ve výši 95 Kč za každou upomínku. Dále však ohledně sjednané ceny elektřiny a plynu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Žalobkyně se omezila na tvrzení o uzavření smlouvy a vystavených fakturách. Žalobkyně však již neuvedla, jakou cenu za dodávanou elektřinu a plyn si společnost a žalovaná dohodly, stejně jako k této skutečnosti neoznačila žádný důkaz. Ze všeobecných obchodní podmínek se přitom podává, že cena je stanovena ceníkem, který však žalobkyně k žalobě nepřipojila (předložila pouze ceník smluvních pokut). Nutno podotknout, že samotné faktury ujednání o ceně prokazovat nemohou. Dále, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení„ poplatků“ (podle obsahu ujednání smluvních pokut) v celkové výši 190 Kč (včetně úroků z prodlení z těchto pokut), vyúčtovaných dle obchodních podmínek s odkazem na ceník, je třeba uvést, že se v daném případě jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokuty podle ustanovení obchodních podmínek (resp. druhým odkazem na ceník), dospěl soud k závěru, že se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.