24 C 131/2021-108 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením kontokorentního úvěru podle smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne 16. 10. 2008 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a podle dodatku k této smlouvě ze dne 27. 12. 2018 (nazvaného dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách). Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 2 500 Kč, poplatků ve výši 600 Kč a úroku z prodlení ve výši 221,10 Kč. Ohledně žalovaných poplatků a kapitalizovaných úroků z prodlení soud dospěl k závěru, že žalobkyně o těchto nárocích neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), přičemž se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na konstatování, že se žalovaná částka skládá mimo jiné z těchto nároků, aniž však již u poplatků uvedla, z jakých smluvních ujednání tento nárok vychází, za jaké konkrétní úkony jí tyto poplatky náleží, ani z jakých konkrétních poplatků se tato částka skládá. Ohledně kapitalizovaných úroků z prodlení pak zcela absentuje tvrzení o tom, z jakých částek, za jaké období a v jaké sazbě je tento úrok kapitalizován. Aniž by žaloba obsahovala tato základní tvrzení, nelze jí v této části vyhovět. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 16. 10. 2008 se společností [právnická osoba] (tehdy pod obchodním názvem [právnická osoba]) smlouvu nazvanou Smlouva o bankovních produktech a službách, kde se banka zavázala vést pro žalovaného účty a poskytovat mu i další služby vždy podle konkrétní dispozice. Dne 27. 12. 2018 pak uzavřeli dispozici k uvedené smlouvě, kde se banka mimo jiné zavázala počínaje 26. 7. 2017 umožnit žalovanému přečerpat jeho běžný účet č. [bankovní účet] až o 5 000 Kč a žalovaný se zavázal dodržovat zde blíže specifikované podmínky a z přečerpání platit úrok ve výši 21,99 % ročně. Dopisem ze dne 29. 1. 2019 banka žalovanému oznámila, že pro opakované porušování smluvních ujednání se dluh 5 000 Kč převádí na nově otevřený účet. Dopisem ze dne 4. 7. 2019 pak banka vyčíslila žalovanému dluh na 3 100 Kč Smlouvou ze dne 16. 6. 2020 byl žalobou uplatněný nárok postoupen žalobkyni. Dále však, pokud se jedná o poskytnutí jistiny ve výši 2 500 Kč, jak je uvedeno v žalobě, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), přičemž se opět vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno uvést, že z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný jakoukoliv částku skutečně vyčerpal, neboť žalobkyně se omezila na předložení výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze 17. 6. 2020, avšak podle žalobních tvrzení a i podle provedeného dokazování mělo dojít k čerpání úvěru přečerpáním běžného účtu žalovaného. Na tento úvěrový účet banka měla převést záporný zůstatek z běžného účtu (5 000 Kč), avšak ani tuto bankovní operaci (která ovšem nesvědčí ničeho o čerpání peněžních prostředků žalovaným) žalobkyně nedoložila. Dopis ze dne 4. 7. 2019, kterým byl dluh žalovanému vyčíslen, pak rovněž nemůže dokládat jakékoliv jeho čerpání. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy (dispozice ze dne 27. 12. 2018) zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl zcela úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.