24 C 134/2021-46 — Okresní soud v Chomutově

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 24. 11. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 21 687 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky, na základě které mu dodávala do odběrného místa elektřinu / plyn. Žalovaný však za dodávky neplatil řádně, když zůstal dlužen na elektřině 9 587 Kč a na deaktivačním poplatku 12 100 Kč Tyto pohledávky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2019 postoupeny žalobkyni. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Předně je třeba uvést, že o nároku na„ deaktivační poplatek“ žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), přičemž se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Žalobkyně se omezila na konstatování, že žalovaná částka se skládá mimo jiné z deaktivačního poplatku ve výši 12 100 Kč, aniž již uvedla, z jakých smluvních ujednání tento nárok vyplývá, ani jaká hypotéza musela být naplněna, aby mohl být tento poplatek účtován. K tomu rovněž neoznačila důkazy. Stejně tak byla strohá žalobní tvrzení ohledně ceny a vyúčtování dodané komodity, nicméně to bylo lze překlenout na základě provedeného dokazování. Po provedeném dokazování tak mohl soud uzavřít, že společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“) se žalovaným uzavřela dne 21. 5. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, kde se zavázala žalovanému do odběrného místa na adrese [obec], [ulice a číslo] dodávat elektřinu a plyn a žalovaný se naproti tomu zavázal za tyto dodávky platit cenu podle ceníku s měsíční zálohou za elektřinu ve výši 500 Kč a za plyn ve výši 1 500 Kč (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny / zemního plynu). Dne 14. 11. 2018 společnost žalovanému vyúčtovala dva deaktivační poplatky po 6 050 Kč (faktura [číslo]). Za období od 7. 6. 2018 do 31. 8. 2018 společnost vyúčtovala žalovanému za dodanou elektřinu cenu 5 009 Kč (faktura [číslo]). Za období od 1. 9. 2018 do 26. 11. 2018 společnost vyúčtovala žalovanému za dodanou elektřinu cenu 4 578 Kč (faktura [číslo]). Dne 7. 4. 2020 společnost uzavřela se žalobkyní smlouvu, kde se dohodly na postoupení souboru pohledávek za dlužníky společnosti. I přes špatnou čitelnost seznamu postoupených pohledávek se soudu podařilo dohledat pohledávku za žalovaným z titulu deaktivačního poplatku a dále z titulu poplatku za upomínku (smlouva o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu). Dopisem ze dne 2. 6. 2020 společnost žalovanému oznámila, že pohledávku za ním v celkové výši 1 367 Kč z titulu neuhrazené zálohy za poskytování dodávek elektřiny a/nebo plynu a vyzvala jej k zaplacení 18 445 Kč (dopis ze dne 2. 6. 2020). Dopisem z téhož dne pak zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě postoupené pohledávky ve výši 18 445 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby (dopis ze dne 2. 6. 2020). Tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne (podací lístek). Podle § 90 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“) jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; žalobcem je ten kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu) a žalovaným je ten, koho žalobce v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení označil. Takto označený účastník, (jestliže má způsobilost mít práva a povinnosti, a je v důsledku toho způsobilý být v řízení účastníkem procesněprávních vztahů), má tzv. procesní legitimaci; podle toho, zda vystupuje na straně žalobce, nebo na straně žalovaného, je rozlišována buď aktivní procesní legitimace anebo pasivní procesní legitimace. Od procesní legitimace účastníka je třeba odlišovat tzv. věcnou legitimaci, která představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Účastník, který je z obecných hledisek hmotného práva způsobilý mít práva a povinnosti (má právní subjektivitu), a který je procesně legitimován, neboť se způsobem stanoveným procesními předpisy stal účastníkem řízení, však nemusí být ještě účastníkem individuelního hmotněprávního vztahu, o kterém se v konkrétní věci jedná. Jestliže je v řízení zjištěno, že ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), není účastníkem hmotněprávního vztahu, o kterém se v posuzované věci jedná, je to důvodem k zamítnutí žaloby, neboť takový účastník, i když byl způsobilý být účastníkem řízení, postrádá tzv. aktivní věcnou legitimaci a jestliže je v řízení zjištěno, že ten, proti komu návrh na zahájení řízení (žaloba) směřuje, není účastníkem hmotněprávního vztahu, o kterém se v posuzované věci jedná, je to rovněž důvodem k zamítnutí žaloby, neboť takový účastník, i když byl způsobilý být účastníkem řízení, postrádá tzv. pasivní věcnou legitimaci. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby tak, že se žalobkyně stala věřitelkou dluhu žalovaného vzniklého neuhrazením nedoplatku z vyúčtování elektřiny a deaktivačního poplatku. V řízení bylo zjištěno, že společnost žalovanému vystavila dvě vyúčtování elektřiny s celkovým nedoplatkem 9 587 Kč (5 009 Kč a 4 578 Kč) a dále žalovanému vyúčtovala dva deaktivační poplatky po 6 050 Kč. Společnost postoupila žalobkyni soubor pohledávek za svými dlužníky, a to mimo jiné pohledávku za žalovaným z titulu poplatku za upomínku a deaktivačního poplatku (to bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek) a dále žalovanému oznámila, že žalobkyni postoupila pohledávku za ním ve výši 1 367 Kč z titulu neuhrazené zálohy za dodávku elektřiny a/nebo plynu. O skutečnosti, že na žalobkyni byly postoupeny i pohledávky za žalovaným z titulu nedoplatku na vyúčtování elektřiny však žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), přičemž se opět vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Jelikož žalobkyně neprokázala, že vstoupila do práv a povinností věřitelky žalovaného z titulu nedoplatku na vyúčtování elektřiny, dospěl soud k závěru, že v této části není aktivně věcně legitimována k podání žaloby. Ohledně deaktivačního poplatku pak, jak je uvedeno shora, neunesla své břemeno tvrzení. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.