24 C 137/2021-35 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byla co do 7 597,09 Kč dlužná cena za 2,949 MWh elektřiny dodané v období od 1. 7. 2019 do 26. 3. 2020 žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], co do 100 Kč smluvní pokuta za prodlení se zaplacením zálohy za únor 2020, oboje vyúčtované fakturou [variabilní symbol] a co do 100 Kč smluvní pokuta ze nezaplacení uvedené faktury, vše účtované podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 3. 6. 2019. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 6. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] elektřinu a žalovaný se naproti tomu zavázal za tyto dodávky platit sjednanou cenu podle ceníku v distribuční sazbě D02d s měsíční zálohou 1 000 Kč s tím, že pokud tak činit nebude (bude v prodlení), zavázal se žalovaný zaplatit žalobkyni za každý takový případ prodlení smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Na základě automatického propočtu spotřeby vystavila žalobkyně žalovanému dne 7. 4. 2020 za dodaných 2,949 MWh elektřiny v období od 1. 7. 2019 do 26. 3. 2020 fakturu na částku 7 697,09 Kč (100 Kč z toho představuje smluvní pokutu za nezaplacení zálohy za únor 2020) se splatností 27. 4. 2020. Na tuto fakturu žalovaný ničeho neuhradil, za což mu žalobkyně rovněž vyúčtovala smluvní pokutu 100 Kč. Dále však ohledně sjednané ceny elektřiny soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Žalobkyně se omezila na tvrzení o uzavření smlouvy a vystavených fakturách. Žalobkyně však již neuvedla, jakou cenu za dodávanou elektřinu si se žalovaným sjednala, stejně jako k této skutečnosti neoznačila žádný důkaz. Ze všeobecných obchodní podmínek se přitom podává, že cena je stanovena ceníkem, který však žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z vyložených důvodů soud žalobě vyhověl pouze z části, a to co do požadovaných smluvních pokut, které byly sjednány přímo ve smlouvě v souladu s § 2048 o. z., a to včetně požadovaného úroku z prodlení ze smluvní pokuty vyúčtované shora citovanou fakturou podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu). Co do zbytku žalobou uplatněného nároku pak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným žalovaný, přičemž neúspěšný (v rozsahu vyhovění žalobního nároku) byl v poměrně nepatrné části a náleželo by mu tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.