24 C 157/2021-55 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení v této věci byl nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 29. 8. 2017 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalované dne 29. 8. 2017 předala v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 840 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 174 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 183 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaná zaplatila celkem 6 899 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovanou sepsal formulář nazvaný karta zákazníka, kde jsou uvedeny příjmy žalované, její některé výdaje, osobní stav, typ bydlení, atp. U příjmů je uvedena mzda ve výši [částka]. Dále je zde uvedeno, že žalovaná bydlí sama v nájmu a další zápůjčky / úvěry nemá. Na nájem a inkaso vynakládá [částka] a osobní výdaje má [částka]. Tato pohledávka pak byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni. 3. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 4. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 5. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v kartě zákazníka. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně měla zjistit. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani karty zákazníka pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena téhož dne, kdy žalovaná sdělila informace o svých příjmech a výdajích (a téhož dne byly žalované peněžní prostředky v hotovosti vyplaceny), aniž by se z předložených listin podávalo, že právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv kvalifikovaně tvrzení žalované o její majetkové situaci verifikovala, nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu o půjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. 6. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, což by bylo lze shledat jako plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a byla by povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná však ještě před podáním žaloby takto vydala 6 899 Kč, tedy více, než o kolik se obohatila. 7. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.