24 C 229/2020-48 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy uzavřené dne 24. 9. 2018 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu [anonymizováno]). Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že [právnická osoba] disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm, žalovanému zaslala dne 24. 9. 2018 na účet částku 2 000 Kč, přičemž tvrzenou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále již jen„ o.s.ř.“), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, nikoli však, že s ním jednala, tedy že to byl právě žalovaný, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnil. Pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné), ani naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru), kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, ani že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta, ale ostatně ani skutečnost, že by obsahem zasílané zásilky byla tato výzva k plnění, neboť podací lístek žádnou bližší specifikaci obsahu zásilky neobsahuje. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 23. 12. 2020 (kdy byla žalovanému na poště uložena zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k jednání), následující den, tj. 24. 12. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 12. 2020 do prodlení. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 2 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 25. 12. 2020 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 381 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 381 Kč od 12. 10. 2018 do 24. 12. 2020 a z částky 381 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy, proto soud žalobu v tomto rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V projednávaném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práv na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).