24 C 279/2020-106 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 17. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 21 537,48 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se žalovaným uzavřela dne 1. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 19 049 Kč na nákup vybraného zboží, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 139 Kč počínaje 17. 11. 2019. Žalovaný však neuhradil ničeho, proto byl celý zůstatek úvěru ke dni 29. 2. 2019 prohlášen splatným. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni, přičemž sestává z dlužné jistiny ve výši 19 049 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 1 729,67 Kč, smluvní pokuty ve výši 108,81 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč a nákladů spojených s uplatněním ve výši 50 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané žádost / smlouva o klasickém úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 1. 10. 2019 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále také jen„ banka“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný. Banka se zde zavázala poskytnout žalovanému 19 049 Kč na nákup drobného černého elektra s tím, že tento úvěr bude proplacen prodejci poté, co bance bude doručeno písemné potvrzení žalovaného o dodání předmětu financování a není-li uvedeno jinak, je potvrzením tato smlouva (formulář). Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 37,40 % ročně, a to v 24 měsíčních splátkách po 1 139 Kč počínaje 17. 11. 2019. 4. Z listiny označené žalobkyní jako výpis z účtu soud zjistil, že banka zde poznamenala, že 1. 10. 2019 bylo zaúčtováno„ [anonymizována tři slova] [číslo]“. Žádné splátky zde evidovány nejsou. 5. Z dopisu ze dne 31. 1. 2020 soud zjistil, že jím banka oznamuje žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením se stává celý zůstatek úvěru ke dni 29. 2. 2020 ve výši 21 488 Kč splatným. 7. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek [číslo] soud zjistil, že jí dne 16. 3. 2020 uzavřely banka spolu se žalobkyní, přičemž banka postupuje na žalobkyni soubor pohledávek uvedených v seznamu, ze kterého vyplývá, že součástí tohoto souboru byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. 8. Z dopisu ze dne 26. 3. 2020 soud zjistil, že jím banka oznamuje žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. 9. Pro níže vyložený závěr soud již z dalších provedených důkazů žádná skutková zjištění nečinil. 10. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s bankou dne 1. 10. 2019 smlouvu, jíž se banka zavázala poskytnout mu 19 049 Kč na nákup drobného černého elektra tak, že tuto částku vyplatí prodejci poté, co bance bude doručeno písemné potvrzení žalovaného o dodání předmětu financování a není-li uvedeno jinak, je potvrzením tato smlouva (formulář). Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 37,40 % ročně, a to v 24 měsíčních splátkách po 1 139 Kč počínaje 17. 11. 2019. Jelikož žalovaný neuhradil žádnou splátku, prohlásila banka celý zůstatek úvěru ve výši 21 488 Kč splatným ke dni 29. 2. 2020. Pohledávka banky z citované smlouvy pak byla dne 16. 3. 2020 postoupena žalobkyni. 11. Dále však, pokud jde o poskytnutí peněžních prostředků, soud dospěl k závěru, že o této skutečnosti žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), neboť tato skutečnost nevyplývá z žádného z provedených důkazů, a to ani z listiny žalobkyní označené jako výpis z účtu, neboť zde se jedná jen o jakousi interní evidenci banky, která může mít relevanci toliko žalobních tvrzení. Žalobkyně se přitom vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). 12. Jelikož žalobkyně neprokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nemůže se s úspěchem domáhat po žalovaném jejich vrácení, a soudu tudíž nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 13. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.