24 C 37/2021-57 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením zápůjčky podle smlouvy uzavřené dne 28. 4. 2014 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Po provedeném dokazování však soud nemohl učinit žádný závěr o skutkovém stavu, neboť žalobkyní předložené a v řízení provedené důkazy byly z pohledu žalobních tvrzení zcela irelevantní. [právnická osoba], jak tvrdila žalobkyně, sice žalobkyni postoupila soubor pohledávek, avšak bez seznamu těchto pohledávek nebylo lze uzavřít, zda jejich součástí byla i nějaká pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky pak žalovanému oznamovala společnost [právnická osoba], avšak ta v dopise ze dne 18. 1. 2018 hovořila o své pohledávce a nikoli o pohledávce [právnická osoba] Konečně pak k prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalovanému žalobkyně předložila pouze fakturu vystavenou společností [právnická osoba] ze dne 25. 4. 2014, která však neprokazuje ničeho, neboť faktura sama není a nemůže být právním důvodem vzniku pohledávky ani (bez dalšího) dokladem o předání peněžních prostředků. Podle § 90 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“) jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; žalobcem je ten kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu) a žalovaným je ten, koho žalobce v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení označil. Takto označený účastník, (jestliže má způsobilost mít práva a povinnosti, a je v důsledku toho způsobilý být v řízení účastníkem procesněprávních vztahů), má tzv. procesní legitimaci; podle toho, zda vystupuje na straně žalobce, nebo na straně žalovaného, je rozlišována buď aktivní procesní legitimace anebo pasivní procesní legitimace. Od procesní legitimace účastníka je třeba odlišovat tzv. věcnou legitimaci, která představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Účastník, který je z obecných hledisek hmotného práva způsobilý mít práva a povinnosti (má právní subjektivitu), a který je procesně legitimován, neboť se způsobem stanoveným procesními předpisy stal účastníkem řízení, však nemusí být ještě účastníkem individuelního hmotněprávního vztahu, o kterém se v konkrétní věci jedná. Jestliže je v řízení zjištěno, že ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), není účastníkem hmotněprávního vztahu, o kterém se v posuzované věci jedná, je to důvodem k zamítnutí žaloby, neboť takový účastník, i když byl způsobilý být účastníkem řízení, postrádá tzv. aktivní věcnou legitimaci a jestliže je v řízení zjištěno, že ten, proti komu návrh na zahájení řízení (žaloba) směřuje, není účastníkem hmotněprávního vztahu, o kterém se v posuzované věci jedná, je to rovněž důvodem k zamítnutí žaloby, neboť takový účastník, i když byl způsobilý být účastníkem řízení, postrádá tzv. pasivní věcnou legitimaci. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby tak, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) na základě smlouvy uzavřené se žalovaným mu převodem na účet zapůjčila 3 800 Kč, přičemž pohledávku z tohoto závazkového vztahu pak postoupila žalobkyni. Vzhledem ke shora uvedenému však soud dospěl k závěru, že žalobkyně o své aktivní věcné legitimaci, stejně jako o tom, že by kdokoli žalovanému poskytl peněžní prostředky, neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o následcích mohla být soudem řádně poučena ve smyslu § 118a o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.