24 C 4/2021-69 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se co do 17 668,04 Kč jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 24. 7. 2015 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy jmenovaná společnost zapůjčila žalované 33 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 126 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 20,5 % ročně ve výši 4 344 Kč a administrativní poplatek ve výši 6 782 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 736 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 26 457,96 Kč. Co do 36 253,96 Kč se pak jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 3. 11. 2014 rovněž mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy jmenovaná společnost zapůjčila žalované 66 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 414 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 13,72 % ročně ve výši 9 575 Kč a administrativní poplatek ve výši 10 839 Kč), to vše v pravidelných 100 týdenních splátkách po 865 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 50 160,04 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni. 2. Žalovaná k věci uvedla, že peněžní prostředky z obou smluv od [právnická osoba] obdržela, nicméně se žalovanou částkou nesouhlasí, neboť uhradila více. Dále pak uvedla, že při uzavírání obou smluv se obchodní zástupce [právnická osoba] zajímal o její příjmy a příjmy jejího přítele, neboť ona byla v té době na mateřské a přítel jí také se splátkami pomáhal. 3. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že tuto uzavřely dne 3. 11. 2014 žalovaná a společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zavázala poskytnout žalované převodem na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 66 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 20 414 Kč (představující kapitalizovaný úrok ve výši 9 575 Kč a administrativní poplatek ve výši 10 839 Kč), to vše v pravidelných 99 týdenních splátkách po 865 Kč a poslední 100. ve výši 779 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, kde je mimo jiné stanovena výpůjční úroková sazba ve výši 13,72 % ročně (pro případ 100 splátek a varianty S2 zápůjčky) a dále tato listina obsahuje ujednání technického charakteru o způsobu placení splátek, odstoupení od smlouvy atp. 4. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná na tuto zápůjčku společnosti uhradila celkem 50 160,04 Kč, což žalovaná potvrdila. 5. Z další listiny nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že tuto uzavřely dne 24. 7. 2015 žalovaná a společnost s tím, že společnost se zde zavázala poskytnout žalované převodem na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 11 126 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 20,5 % ročně ve výši 4 344 Kč a administrativní poplatek ve výši 6 782 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 736 Kč a poslední 60. ve výši 702 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. 6. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná na tuto zápůjčku společnosti uhradila celkem 26 457,96 Kč, což žalovaná potvrdila. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovanou uplatněných v tomto řízení. 8. Z dopisu ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalované, že pohledávky za ní ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 14. 2. 2020 odeslala žalované. 9. Z listiny nazvané uznání dluhu se splátkovým kalendářem soud zjistil, že 21. 5. 2018 žalovaná písemně prohlásila, že uznává svůj dluh ze shora citovaných smluv o zápůjčce v celkové výši 40 288 Kč a 19 634 Kč s tím, že tento dluh společnosti zaplatí v 24 měsíčních splátkách počínaje 17. 6. 2018. 10. Z dopisu ze dne 11. 5. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 100 381,38 Kč do 18. 5. 2020, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 12. 5. 2020. 11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovanou uzavřela dvě smlouvy nazvané smlouva o zápůjčce, na základě kterých žalovaná od společnosti na bankovní účet obdržela nejprve dne 3. 11. 2014 částku 66 000 Kč a dále dne 24. 7. 2015 částku 33 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti na první ze smluv poplatek ve výši 20 414 Kč, a to v pravidelných 99 týdenních splátkách po 865 Kč a poslední 100. ve výši 779 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy a na druhou ze smluv poplatek ve výši 11 126 Kč, a to v pravidelných 59 týdenních splátkách po 736 Kč a poslední 60. ve výši 702 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Na první ze smluv žalovaná zaplatila jen 50 160,04 Kč a na druhou 26 457,96 Kč. Při uzavírání obou smluv se obchodní zástupce společnosti zajímal o příjmy žalované a jejího přítele, neboť žalovaná byla v té době na mateřské a přítel jí také se splátkami pomáhal. Tyto pohledávky pak byly dne 20. 1. 2020 postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ve vztahu ke společnosti vystupovala jako spotřebitelka, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a předmětem zápůjček měly být částky 66 000 Kč a 33 000 Kč, podléhal vztah mezi společností a žalovanou úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 16. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva). Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru nezkoumá úvěruschopnost kli