28 C 311/2020-25 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2020 domáhala zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč za nevrácení zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne 21. 12. 2018 mezi žalovanou a žalobkyní (dříve [právnická osoba]). Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 21. 12. 2018 smlouvu [číslo] – kombinovaná televize, jíž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby, a to balíček„ [anonymizována dvě slova])“ a za tím účelem přenechat žalované k užívání zařízení STB [příjmení] [jméno]. Dopisem ze dne 10. 8. 2019 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení zařízení: Arris [anonymizováno], sériové číslo: [anonymizováno] a zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč, neboť došlo k ukončení smlouvy [číslo]. Pokud se týká převzetí uvedeného zařízení žalovanou a tvrzeného ukončení smlouvy, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o těchto skutečnostech neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“)), aniž mohla být o následcích řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Žalobkyně k předání uvedeného zařízení označila k důkazu pouze smlouvu [číslo] souhrn smluvních podmínek. Z těchto listin bylo lze pouze zjistit, že žalobkyně se zavázala k přenechání uvedeného zařízení žalované, avšak již se z nich nepodává, zda žalovaná jmenované zařízení převzala. K ukončení smluv pak žalobkyně označila pouze upomínku, z níž však nelze dovodit, že se projev vůle k ukončení smlouvy dostal do dispozice žalované. Na ukončení smlouvy je přitom navázána povinnost k vrácení poskytnutých zařízení (do deseti dnů od ukončení smlouvy) a zaplacení žalované smluvní pokuty (nevrátí-li žalovaná zařízení do deseti dnů od ukončení smlouvy). Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalované předala uvedené zařízení, ani že byla předmětná smlouva ukončena, neprokázala ani vznik práva na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění – dále již jen„ o. z.“). Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.