30 C 105/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 18. 11. 2020 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne 13. 11. 2018 [číslo] spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému poskytnut třeba na bankovní účet [číslo] to bezhotovostně teč žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle smlouvy, měsíčních anuitních splátkách ve výši 250 Kč. Splátka byla splatná vždy k dvacátému dni měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Veškeré splatné částky podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna inkasovat z běžného účtu žalovaného a též byla oprávněna v den poslední splátky vyinkasovat veškeré své do toho dne neuhrazené pohledávky z poskytnutého úvěru. Strany si ve smlouvě sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 10,90 % ročně. Žalovaný nesplnil svou povinnost a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné smlouvy dne 22. 11. 2019 dopisem doručeným žalovanému prohlásila za splatnou. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku ve výši 12 068,16 Kč tvořenou dluhem na jistině ve výši 9 843,7 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni podání žaloby na částku 1 36,12 Kč, zákoným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne podání žaloby na částku 82,27 Kč, se smluvním úrokem ve výši 10,90 % ročně z částky 9 843,7 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 843,7 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 13. 11. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru – půjčka poručice dne 13. 11. 2018, ve které se žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec 10 000 Kč s tím, že první čerpání ve výši 10 000 Kč proběhne nejpozději následující pracovní den po dni otevření úvěrového účtu, a to převodem na účet klienta číslo [bankovní účet]. Klient byl povinen splácet úvěr splátkou v minimální výši 2,5 % úvěrového limitu: Výše měsíční splátky tak činila 250 Kč. Splátky měly být hrazeny vždy k dvacátému dni měsíci. Výše úrokové sazby byla stanovena na 10,90 % ročně. Žalovaná měla úvěr splácet ve splátkách, přičemž byla vždy povinna uhradit minimální splátku navýšenou o poplatek za výpis a poplatek za nepoviné pojištění ke spotřebitelskému úvěru bylo-li sjednáno. O průběhu čerpání a splácení byla žalovaná informována formou výpisu. 5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud rovněž zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a zjištěné údaje o výši příjmu 17000Kč a pozici zaměstnance na dobu neurčitou pracujícího duševně, včetně zjištění, že se jedná o osobu svobodnou bez vyživovací povinnosti žijící v nájemním bytě, považoval s ohledem na to, že se jedná o banku, která může mít přehled o příjmech a výdajích prostřednictvím pohybů na účtu, za dostatečné. 6. Podle výpisu z účtů za období od 13. 11. 2018 do 30. 11. 2018 číslo [bankovní účet] došlo k čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] ke dni 13. 11. 2018. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 11. 2019 má soud za prokázáno že ke dni dvacátého 21. 11. 2019 činil dluh z poskytnutého úvěru 12 15,23 Kč a měl být žalovanou zaplacen do 29. 11. 2019 na účet v oznámení uvedený. Z upomínky žalobkyně nazvané poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 26. 9. 2019 má soud prokázáno, že ke dni dvacátého 25. 9. 2019 byla žalovaná v prodlení se splátkou ve výši 2 567,11 Kč, včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 10. 2020 má soud za prokázáno že dluh činil 11 974,91 Kč s příslušenstvím a měl být žalovanou zaplacen neprodleně. Z podacího archu ze dne 2. 11. 2010 má soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. 8. V daném případě byl spotřebitelský úvěr žalované poskytnut za účinnosti z.č. 257/2016 Sb., který pro úvěry poskytované s úrokovou sazbou stanovil pro úvěrujícího povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele v ust. § 86. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované a že vyhodnocení získaných údajů odpovídalo zcela možnostem žalované splatit úvěr ve výši 10 000Kč Smlouvu proto soud považoval za platnou a přiznal žalobkyni nároky z této smlouvy vyplývající. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1489Kč, které jsou představovány třemi úkony po 200Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. včetně třech paušálů po 100Kč, včetně DPH ve výši 189Kč z částky 900Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400Kč.