30 C 169/2021 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 10.3.2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 1 988 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 19.3.2020 do 26.6.2020, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 19.9.2019, neboť smlouva zanikla dne 26.6.2020 v důsledku neplacení pojistného a žalobkyně měla nárok na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno, a to jako poměrnou část sjednaného pojistného. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno bylo od 19.3.2020 do 26.6.2020 resp do konce měsíce tj. do 30.6.2020, avšak žalobkyně požadovala pouze část pojistného za skutečnou dobu trvání pojištění. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 19. 9. 2019 soud zjistil, že se jednalo o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tov. Zn. Citroen C4 Picasso, [registrační značka]. Celkové roční pojistné mělo činit 4 043 Kč a pojistné za první pojistné období mělo činit 2 022 Kč Počátek pojištěn nastal dne 19. 9. 2019. 5. Z předpisu pojistného soud zjistil, že první předpis od 19. 9. 2019 do 18. 3. 2020 činil 2 022 Kč, předpis za období od 19. 3. 2020 do 25. 6. 2020 činil 1 088 Kč, náklady jde o vymáhání ze dne 27. 6. 2020 činily 300 Kč náklady na vymáhání ze dne 28. 6. 2020 činily 300 Kč a náklady na vymáhání ze dne 3. 8. 2020 činily dalších 300 Kč Celkem předpisy pojistného činily 4 010 Kč. 6. Z potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků soud zjistil, že dne 12. 12. 2019 převzal [právnická osoba] na adrese provozovny [ulice a číslo], [obec], [PSČ], autovrak [registrační značka]. 7. Z úřední záznamů velkého technického průkazu vozidla [registrační značka] soud zjistil, že dne 12. 12. 2019 bylo vozidlo převzato k ekologické likvidaci. Poslední technická prohlídka vozidla proběhla dne 3. ledna 2019. 8. Z upomínky k zaplacení dlužného pojistného s datem 5. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 2 622 Kč, které byly tvořeny částkou dlužného pojistného ve výši 2 022 Kč a nákladů spojených s vymáháním pojistného ve výši 600 Kč nejpozději do 25. 6. 2020. 9. Z Všeobecných pojistných podmínek žalobkyně pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, konkrétně z článku 5 nazvaného,,Zánik pojištění“ a odst. 4 soud zjistil, že pojištění odpovědnosti zaniká trvalým nebo dočasným vyřazením vozidla z registru silničních vozidel podle příslušných právních předpisů, nebylo-li v případě dočasného vyřazení z provozu pojištění přerušeno podle čl. 4. 10. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Mezi účastníky byla dne 19.9.2019 uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dne 12. 12. 2019 bylo vozidlo vyřazeno z registru vozidel, neboť bylo převzato k ekologické likvidaci. Pojištění tedy podle Všeobecných pojistných podmínek žalobkyně čl. 5 odst. 4 zaniklo ke dni 12.12.2019. Tvrzení žalobkyně, že žalovanému vznikl dluh na pojištění od 19. 3. 2020 do 25. 6. 2020 se nezakládalo na pravdě, neboť k zániku pojištění nedošlo v důsledku neplacení pojistného, ale v důsledku zániku pojištěné věci. Tvrzení žalobkyně o zániku pojištění pro nezaplacení pojistného nemělo oporu v žalobkyní předložených listinách, kterými chtěla svůj nárok zdůvodnit. 11. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle 12 odst. 1 písm. c) z.č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem vyřazení tuzemského vozidla z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pokud se pojistitel a pojistník nedohodli na jeho přerušení. Podle § 13 odst. 2 zák.č. 168/1999 Sb. má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. (do 31.12.2019). 12. V daném případě se žalobkyni nepodařilo prokázat své tvrzení, že žalovaný dluží na pojistném za období od 19.3.2020 do 26.6.2020 částku ve výši 1 988 Kč, když částka ve výši 900Kč navíc představovala smluvní pokuty za doručované upomínky, které by žalobkyni ani nemohly být přiznány v důsledku aplikace nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Kde, mimo jiné, Ústavní soud uvedl, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, protože obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.