30 C 216/2013-197 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 22.5.2013 žalobu, kterou doplnila podáním ze dne 23.10.2013 s tím, že žalovanému a své dceři [jméno] [celé jméno žalobkyně], nyní provdané [příjmení], půjčila 78.000Kč, 40.000Kč a 35.000Kč s tím, že ji žalovaný a její dcera o tyto půjčky žádali v situaci, kdy žalovaný byl bez práce, bylo potřeba hradit dluhy, nájemné, potřeby pro děti apod. Půjčky jim žalovaná poskytla na základě ústní dohody, která se týkala i splácení s tím, že společnost [právnická osoba], od které peníze žalobkyně získala, požadovala, aby bylo měsíčně spláceno 2.015Kč, 914Kč a 801Kč. Žalobkyně se s žalovaným a svou dcerou dohodla, že každý měsíc od nich obdrží 3.730Kč a sama tuto částku rozloží na splátky na úhradu jednotlivých úvěrových smluv. Žalobkyně žalovanému a své dceři, která v té době s žalovaným žila jako jeho životní družka, věřila a nesepisovali žádnou smlouvu. Teprve v době, kdy žalobkyně na tom nebyla zdravotně dobře, požádala žalovaného i svou dceru, aby jí potvrdili, že jim půjčila peníze, které jí spláceli, protože nechtěla, aby její druhá dcera na dluhy žalovaného a jeho rodiny doplatila v případě, že by se žalobkyně nedožila splacení půjček. Toto potvrzení sepsali dne 5.12.2011 a žalovaný a dcera žalobkyně jej podepsali, když dcera žalobkyně nechala svůj podpis úředně ověřit 6.1.2012. Žalovaný přestal poskytovat žalobkyni splátky v květnu r. 2013 a na výzvy k placení nereagoval. S dcerou žalované se rozešel a dohodu, že každý z bývalých partnerů zaplatí žalobkyni polovinu dlužných splátek do splacení úvěrů, nedodržoval. Od rozchodu s dcerou žalované platil měsíčně žalobkyni 2 300 Kč, když dobrovolně splátku navýšil v únoru 2013 na 2 500 Kč. Žalovaní na základě poskytnuté půjčky měli dohromady zaplatit žalobkyni na pravidelných splátkách celkem částku ve výši 289.140Kč. Po jejich rozchodu by na každého připadl dluh ve výši 144 570 Kč. Do května 2013 žalovaný zaplatil částku ve výši 63 941Kč, zbývalo mu doplatit 80 629 Kč. 2. Žalovaný k věci uvedl, že s žalovanou žádnou smlouvu o půjčce neuzavřel. Nikdy od žalobkyně žádné peníze nepřevzal. Pokud žalobkyně někomu peníze předávala, potom své dceři. Potvrzení sepsané dne 5.12.2011 není uznáním dluhu ani smlouvou o půjčce. Žalovaný se v něm k žádnému splácení půjček nezavazuje. Žalovaný rovněž zpochybnil pravost svého podpisu na potvrzení. Žalovaný namítl promlčení nároku žalobkyně s tím, že žalobkyně smlouvy o půjčkách uzavřela v roce 2009, 2010 a v r. 2011 a žalobu podala až v roce 2013. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby, pokud jde o částky odpovídající platbám dcery žalobkyně za období od května 2013 do současné doby, neboť od května 2013 splácela dlužnou částku pouze dcera žalobkyně. Svoji obranu spočívající výhradně na tvrzeních negativní povahy žalovaný ničím neprokazoval. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, z výpovědi žalobkyně a z výslechu svědkyně. Žalobkyně si od [příjmení] [jméno] ve prospěch žalovaného a své dcery brala celkem tři úvěry. Jeden ve výši 78 000Kč, když úvěrovou smlouvu podepsala dne 24.8.2009, další ve výši 40 000Kč, když úvěrovou smlouvu podepsala dne 13.10.2010 a třetí ve výši 35 000Kč, když úvěrovou smlouvu podepsala dne 26.11.2011. Všechny tři částky, odevzdala své dceři a jejímu druhovi, tj. žalovanému vždy bezprostředně poté, co peníze obdržela na účet. Peníze vybrala v hotovosti v bance a tentýž den k ní žalovaný s dcerou přišli na návštěvu a žalobkyně jim peníze odevzdala. U předávání peněz nikdy nebyl nikdo jiný, než-li oni tři, tj. žalobkyně, žalovaný a dcera žalobkyně. Žalobkyně jim peníze půjčovala, protože se jim snažila pomáhat, zjm. pak žalovanému. Bylo jí ho líto, že se jeho vlastní rodiče k němu obraceli zády. Žalovaný na tom dle názoru žalobkyně nebyl dobře, trpěl depresemi, několikrát chtěl spáchat sebevraždu a byla to vždy žalobkyně, kdo se mu snažil pomoci a dokud žili s dcerou žalobkyně spokojeně, byly jejich vztahy dobré a ona jej jako otce svých vnoučat měla ráda. I potom, co se rozešli, stále řádně splácel, dokonce si žalobkyně koupila notýsek na jeho doporučení, kam všechny splátky zapisovali a žalobkyně tak žalovanému poskytovala potvrzení. Všechno se změnilo, jakmile zjistil, že se její dcera z města odstěhovala. Nyní dokonce dluží na výživném pro děti a i k žalobkyni se začal chovat jinak. Všechno vždycky žalobkyni podepsal, jeho podpisy jsou pravé. V dubnu 2010 začala být žalobkyně nemocná, bála se, co s ní bude, a začala myslet na poslední pořízení. Chtěla, aby její druhá dcera nebyla v rámci rozdělování dědictví stižena žádnými dluhy, a proto požádala svou dceru [jméno] [příjmení] a žalovaného, aby sepsali potvrzení, které přiložila k podané žalobě. S odstupem času, žalobkyně nemohla přesně říci, kdy a komu konkrétně peníze předávala. Vždy se tak dělo v jejím bytě za přítomnosti její dcery [jméno] a žalovaného. Oni dva si peníze odnášeli, aby je použili pro svoji potřebu, resp. pro potřebu vnoučat žalobkyně. Žalovaný splatil do dne podání žaloby celkem 63 941 Kč. Zbývá mu doplatit 80 629 Kč. 4. Z písemných úvěrových smluv a výpovědi žalobkyně soud zjistil, že splácení úvěrových smluv probíhalo tak, že [příjmení] [jméno] měl na každý úvěr určenu splátku, která je uvedená ve smlouvě, v roce 2009 to bylo 2 015 Kč, v roce 2010 to bylo 914 Kč a v roce 2011 to bylo 801 Kč Tyto splátky poskytovala žalobkyně [příjmení] [jméno] každý měsíc poštovní poukázkou, kdy každou splátku zasílala zvlášť. Žalovaný a její dcera jí vždy před datem splatnosti domů donesli hotovost ve výši 3 730 Kč + drobné peníze na složenky (cena poštovní služby) a žalobkyně si to pak sama rozdělovala na jednotlivé poukázky a chodila s nimi na poštu. Takto žalobkyně splatila celkem 289 140 Kč, když tato částka představuje nejen jistinu 153 000 Kč, kterou jim odevzdala, ale i úroky, které musela zaplatit [příjmení] [jméno], aby úvěry získala a ty její dcera s žalovaným také hradili, protože úroky byly součástí měsíční splátky. Ve skutečnosti zaplatila na úvěrech 145 080 Kč, 76 776 Kč a 67 284 Kč. 5. Tato shora uvedená tvrzení žalobkyně jsou rovněž prokazována úvěrovými smlouvami [číslo] ze dne 24.8.2009, [číslo] ze dne 13.10.2010, [číslo] ze dne 26.11.2011 a ústřižkami poštovních poukázek. 6. Z žádného z provedených důkazů, a to ani z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] nevyplývalo, že by mezi žalobkyní, její dcerou a žalovaným existovala dohoda o splácení úroků vyplývajících z úvěrových smluv, kterými žalobkyně získala prostředky na půjčky žalovanému a své dceři. 7. Z potvrzení ze dne 5.12.2011 soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] se zavázala pravidelně splácet půjčky, které si vzala její matka [celé jméno žalobkyně] pro ni a jejího druha (žalovaného). Následoval popis jednotlivých měsíčních splátek (2015 Kč, 914 Kč a 801 Kč) a dále závazek [jméno] [celé jméno žalobkyně] při úmrtí matky vše společně uhradit s jejím druhem [celé jméno žalovaného]. Prvý podpis, který je na potvrzení umístěn nad uvedením jména dcery žalobkyně (svědkyně) je vlastnoručním podpisem svědkyně. Tento také na žádost žalobkyně nechávala ověřit. 8. Druhý podpis byl dle vyjádření svědkyně vlastnoručním podpisem žalovaného, který ho tenkrát nenechával ověřovat, protože pracoval mimo Chomutov, a nestačilo se to zkrátka dokončit s ověřením jeho podpisu. 9. Žalovaný však tato tvrzení popřel a žalobkyně provedení znaleckého posudku, který by její tvrzení a tvrzení svědkyně o pravosti jeho podpisu vyvrátil či potvrdil, nenavrhovala. Potvrzení přímo nesloužilo k potvrzení půjček, ale mělo sloužit žalobkyni jako podklad pro vyhotovení závěti, aby po žalobkyni nezůstaly dluhy, které by musela splácet sestra svědkyně. 10. Svědkyně se zároveň vyjádřila i k tomu, že si není vědoma, že by s žalovaným podepisovali ještě nějaký jiný dokument, který by souvisel s poskytováním půjček. V potvrzení ze dne 5.12.2011 bylo uvedeno, že splátky uhradí dlužníci společně, avšak při úmrtí paní [celé jméno žalobkyně]. 11. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že žalobkyně peníze půjčovala svědkyni a žalovanému, když poslední půjčka měla proběhnout asi před 4 lety. Svědkyně si nepamatovala přesnou sumu všech půjček dohromady, ale pamatovala si částky, které jim žalobkyně půjčovala, a to bylo 15.000 Kč, pak asi 40.000 Kč, 78.000 Kč a 30.000 Kč. Ohledně dohody o splácení poskytnutých půjček svědkyně vypověděla, že v té době byla na mateřské dovolené, takže když žalovaný obdržel výplatu, vzali sumu všech splátek a donesli je žalobkyni, protože ona je nechtěla na účet a sama si to chodila platit na poštu složenkami. Na přesnou částku si svědkyně nevzpomněla, domnívala se, že to bylo 4 700 Kč. 12. Z výpovědi svědkyně bylo zjištěno, že dohoda dlužníků o splácení těchto dluhů zněla tak, že to splatí na půl. Svědkyně však rovněž vypověděla, že půjčky od května 2013 splácela sama. Ke dni rozhodnutí okresního soudu tj. ke dni 8.8.2016 byly všechny úvěrové smlouvy doplaceny, což žalobkyně prokázala ústřižky poštovních poukázek. Z ko