30 C 37/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 24.9.2020 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 11. 7. 2018 účastnickou smlouvu [číslo] která nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] nedílnou součástí této účastnické smlouvy byly zároveň Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a ceník tarifů a služeb. Na základě uvedené účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaný se zavázal jí za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované dle čl. 4 Všeobecných podmínek společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých pravidelných vyúčtováních služeb. Žalovaná částka představovala 12 089 Kč za poskytnuté služby třetích stran, a to v následujícím členění z vyúčtování služeb [číslo] splatného dne 3. 2. 2019 skládajícího se s poplatku za výměnu SIM karty ve výši 99 Kč M-platba ve výši 149Kč, z vyúčtování služeb [číslo] se splatnostní dne 6. 3. 2019 skládající se M-platby ve výši 4 490 Kč, z vyúčtování služeb [číslo] se splatností dne 3. 4. 2019 skládají cest se z M-platby ve výši 7 351 Kč. Služby třetích stran představují rozličné služby, a to jednak služby poskytované třetími stranami prostřednictvím telekomunikační sítě žalobkyně (například SMS či volání na speciálně zpoplatněná čísla, platební služby jako M-platba či platba přes SMS, služby zábavy jako zvonění, obrázky, hry) jednak doplňkové služby k rozhodování, o níž nemá ČTÚ pravomoc (například poplatek za vystavení splátkového kalendáře, poplatek za zaslání papírového vyúčtování a jiné). Stanovení ceny pro jednotlivé služby třetích stran vyplývá především z Ceníku a je stanoveno pro konkrétní službu buď podobou kontaktovaného čísla nebo je určeno poskytovatelem, případně je stanoveno jinak Ceníkem. Oprávněnost vyúčtování předmětných služeb třetích stran za smluvního partnera žalobkyně doložila také odkazem na ustanovení čl. 3 .2.3 Všeobecných obchodních podmínek společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], dle kterého žalobkyně společně s poskytovateli služeb třetích stran informuje žalovaného, že veškeré pohledávky, které vzniknou třetí straně za žalovaným v případě, že využije službu třetí strany, příslušná třetí strana postupuje vždy žalobkyni, která ji může žalovanému vyúčtovat a v případě, že je neuhradí, může po žalovaném vlastním jménem na vlastní účet vymáhat. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 20. 12. až 19. 1. 2019 soud zjistil, že splatnost tohoto vyúčtování měla nastat 3. 2. 2019 a součástí vyúčtovaných služeb byly i platební služby ve výši 149 Kč. z podrobného výpisu služeb soud zjistil, že sem platba jako typ platební služby byla vyřízena dne 18. ledna 2019 a její účtovaná cena činila 149 Kč. 6. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 20. ledna do 19. února 2019 soud zjistil, že celkem za platební služby bylo účtováno 4 490 Kč. Z podrobného výpisu služeb za období od 20. ledna do 19. února 2019 soud zjistil, že ve dnech 1. 2. 2019 proběhla m-platba ve výši 447 Kč dne 13. 2. 2019 m-platba ve výši 25 Kč, stejného dne další m-platba ve výši 458 Kč, m-platba ve výši 1 157 Kč, dne 18. 2. 2019 m-platba ve výši 129 Kč, stejného dne m-platba ve výši 149 Kč, 19. 2. 2019 to byla m-platba ve výši 499 Kč, m-platba ve výši 249 Kč, m-platba ve výši 878 Kč, a m-platba ve výši 499 Kč, celkem za platební služby byla od 1.2. 2019 do 19. 2. 2019 účtována cena 4 490 Kč. 7. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 20. 2. do 19. 3. 2019 soud zjistil, že celkem za platební služby bylo účtováno 7 351 Kč. Z podrobného výpisu služeb za období od 20. 2. do 19. 3. 2019 soud zjistil, že 20. 2. 2019 byla účtovány m-platby ve výši 499 Kč, dne 22. 2. 2019 platba ve výši 128 Kč, 25. 2. 2019 platba ve výši 445 Kč, 28. 2. 2019 platba ve výši 178 Kč, dne 1.3.2019 platba ve výši 457 Kč, 457 Kč, 627 Kč, 2. 3. 2019 platba ve výši 877 Kč, platba ve výši 445 Kč, platba ve výši 499 Kč, dne 3. 3. 2019 platba ve výši 436 Kč, platba ve výši 628 Kč 5. 3. 2019 platba ve výši 678 Kč, 6. 3. platba ve výši 498 Kč a platba ve výši 499 Kč, celkem za uvedené období platby ve výši 7 351 Kč. 8. Z účastnické smlouvy [číslo] uzavřené dne 3. 7. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena za účelem užívání telefonního čísla [číslo] mezi žalobkyní a žalovaným. 9. Z výpovědi účastnické smlouvy ze dne 10. 2. 2020 soud zjistil, že vzhledem k tomu, že dlouhodobě žalovaný neplnil závazky, které mu plynuly z účastnické smlouvy k telefonnímu číslu [číslo] vypověděla žalobkyně tímto v souladu s čl. 2 .6.1 Všeobecných podmínek účastnickou smlouvu výpověď nenabude účinnosti pokud by žalovaný uhradil dlužnou částku do 28. 2. 2020 dlužná částka podle textu této výpovědi činila 17 518 Kč. 10. Za předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2020 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 18 344,79 Kč ve lhůtě do 21. 8. 2020 na účet ve výzvě uvedený. 11. Z podacího lístku s datem 14. 8. 2020 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2 písm. u) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Žalobkyní uplatněný nárok nepředstavuje ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž pouze ceny za služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb elektronických komunikací poskytovaných žalobkyní, tedy platby, o nichž mají pravomoc pouze soudy. 13. Podle ustanovení § 1939 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku. 14. Soud měl za prokázáno, že se jednalo o spor o zaplacení ceny za tzv. služby třetích stran, jenž lze smluvně podřadit pod ustanovení § 1939 a následujících o.z., když žalobkyně je poukazníkem a žalovaný je poukázaným. Žalovaný se objednáním služeb třetích stran zavázal uhradit jejich cenu, avšak za služby poskytnuté v období od 20.12.2018 do 19.3.2019 ničeho nezaplatil, čímž porušil svou povinnost poukázaného vůči žalobkyni jakožto poukazníkovi. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dluh na službách poskytnutých třetími stranami ve výši 11 990Kč za zprostředkované služby tj. konkrétně za m-platby a částku 99Kč, kterou žalobkyně nárokovala jako poplatek za výměnu SIM karty soud ve smyslu ust. § 103 s odkazem na ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, neboť dospěl k závěru, že se jednalo o nárok mající přímý vztah ke službám elektronických komunikací, které by měl řešit ČTÚ podobně jako v případě žalovaných smluvních pokut. Proto soud ve výroku I rozsudku přiznal žalobkyni pouze částku ve výši 11990Kč a výrokem II, řízení o částce 99Kč zastavil. Pro úplnost soud dodává, že přiložené důkazy nesvědčily pro přiznání této částky ani kdyby soud měl za to, že je ve věci věcně příslušný. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela ne dnesúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 089 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služb