30 C 94/2020-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 6.10.2020 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 24.7.2019. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně dne 25.7.2019 žalované na účet částku ve výši 50 000Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 167,78% p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5542 Kč splatných vždy ke každému 1. dni v měsíci počínaje měsícem září 2019. Schopnost žalované úvěr splácet byla prověřována na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě výše uvedených údajů včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřováno, zda žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, zda neměla u žalobkyně předcházející smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zda doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný popř. zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. 2. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. K datu 6.4.2020 došlo k zesplatnění úvěru. Do té doby však zaplatila celkem 5 splátek po 5 542Kč. Po zesplatnění úvěru ještě zaplatila 800Kč a 500Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1497Kč. Dále vzniklo žalobkyni dle bodu 6.2 smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 800Kč. Podle bodu 6.4 smlouvy pak vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení nejen poskytnuté jistiny, ale také veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru k jistině, s tím, že tuto novou jistinu zde ve výši 52 900,87Kč byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že pokud ke dni zesplatnění nebude dluh na této nové jistině vyrovnán zaplatí žalovaná smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 8.4.2020 až do zaplacení. 3. Žalobkyně se tedy touto žalobou domáhala částky odpovídající nové dlužné jistině ve výši 51 600,87Kč Smluvní pokuty ve výši 1497Kč, náhrady nákladů ve výši 800Kč, smluvní pokuty ve výši 9 544Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající původní dlužné jistině úvěru ve výši 42 497,72Kč ve výši 102,66% p.a. ode dne 8.4.2020 do zaplacení s tím, že výše tohoto úroku je limitována dosažením částky 119 707Kč. 4. Po podání žaloby žalovaná ještě zaplatila dne 14.10.2020 částku ve výši 1 000 Kč, dne 13. 11. 2020 částku ve výši 800 Kč, dne 15. 12. 2020 částku ve výši 800 Kč, dne 14. ledna 2021 částku ve výši 700 Kč, dne 12. 2. 2021 částku ve výši 500 Kč, dne 10. 3. 2021 částku ve výši 800 Kč a dne 14. 4. 2021 částku ve výši 800 Kč Tyto částky celkem představující částku ve výši 5 400Kč se staly předmětem částečného zpětvzetí podané žaloby. 5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila. 6. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalované byl na základě oznámení ze dne 26.7.2019 schválen úvěr ve výši 50 000Kč s tím, že celková zaplacená částka po uplynutí 18 měsíců, na kterou byl sjednán splátkový kalendář měla činit 99 756Kč. Úroková sazba činila 167,78% p.a. 7. Podle splátkového kalendáře mělo být každého 1. dne v měsíci zaplaceno na uvedený úvěr 5 542Kč. 8. Podle předžalobní výzvy ze dne 16.9.2020 měla žalovaná zaplatit částku shodnou z částkou, která byla požadována touto žalobou do 15 dnů ode dne odeslání této předžalobní výzvy. 9. Dle podacího archu byla předžalobní upomínka odesílána dne 17.9.2020. 10. Podle karty klienta měl soud za to, že žalovaná sdělil žalobkyni adresu svého bydliště: [titul]. [příjmení] [číslo], [obec] a název a sídlo svého zaměstnavatele [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo] [anonymizováno]. 11. Podle oznámení ze dne 6.4.2020 měl soud za to, že žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 6.4.2020 úvěr zesplatnila a specifikovala dlužnou částku na výši 55 197Kč. 12. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24.7.2019 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí částky ve výši 50 000Kč za podmínek uvedených v žalobě s odkazem na body 2.2, 6.1, 6.4, 6.5, které již byly popsány v žalobě. Uvedla rovněž číslo svého účtu: [bankovní účet]. 13. Z výzvy k zaplacení ze dne1.4. 2020, 3.3.2020, 3.2.2020 měl soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek, s nimiž byla v prodlení a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru. 14. Z předsmluvního formuláře z části tzv.„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaná uvedla, že pracuje pro zaměstnavatele [jméno] [příjmení] od [datum] má maturitu, využívá vlastní bydlení není provdána, nemá vyživovací povinnost a její měsíční mzda činila 14 708Kč. 15. Ke svým výdajům uvedla, že výdaje na bydlení činí 1400Kč, dále připojila částku životního minima ve výši 3 410Kč a do dalších výdajů uvedla částku 0Kč. Rezerva činila výši 1000Kč. Jako celkové výdaje byla uvedená částka bez rezervy ve výši 4 810Kč. Volné zdroje tak činily 8 898Kč. 16. Výpisem se záznamů v registru SOLUS bylo zjištěno, že k žalované nejsou vedeny dluhy. 17. Z výplatní pásky za měsíc květen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda žalované činila 15 385Kč. 18. Z výplatní pásky za měsíc červen 2019 bylo zjištěno, že čistá mzda činila 8 601Kč. Z potvrzení o ukončení pracovní neschopnosti ze dne 23.7.2019 bylo zjištěno, že žalované byla ukončena pracovní neschopnost dne 21.6.2019. 19. Z pracovní smlouvy ze dne 2.1.2018 bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila dne 2.1.2018 do pracovního poměru jako servírka v klubu [anonymizováno] v [obec] za sjednanou odměnu 12 200Kč. 20. Z potvrzení o vyplácení mzdy v hotovosti ze dne 24.7.2019 bylo zjištěno, že žalované není placena mzda na účet, ale je jí vyplácena v hotovosti. 21. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 25.7.2019 bylo z účtu [bankovní účet] odepsáno 50 000Kč na účet [anonymizováno] [bankovní účet]. 22. Na základě zjištění uvedených shora soud učinil na jejich základě následující skutkový závěr ve věci: Žalobkyně uzavřela s žalovanou výše uvedenou úvěrovou smlouvu za podmínek, tak jak byly shora rozepsány a zjištěny v rámci smluvních ustanovení 2.2, 6.1, 6.4, 6.5 a převedla na její účet částku ve výši 50 000Kč. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované byly prokázány skutečnosti, které žalovaná uvedla prostřednictvím formuláře sáma, tj. adresa a název zaměstnavatele, výše měsíční mzdy, úroveň dosaženého vzdělání, výdaje určené odhadem žalované, doba trvání pracovního poměru a dále výpis z registru SOLUS. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně v žádném případě dospět k závěru, že je žalovaná bude schopna úvěr splácet. 23. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 24. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru, však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněný