31 C 110/2021-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené dohody o úhradě dluhu ze dne 7. 12. 2019 za dopravu a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [nemocnice], o. z. dne 7. 12. 2019. Tento svůj závazek žalovaný uznal a zavázal se zaplatit předmětnou částku žalobkyni do 7. 12. 2019, což však neučinil, a to ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soudem bylo nařízeno jednání na 22. 9. 2021, ke kterému se nedostavila ani žalobkyně (která se přípisem ze dne 2. 9. 2021 z jednání omluvila), ani žalovaný. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně vystavila žalovanému dne 7. 12. 2019 platební doklad, podle kterého měl za pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici zaplatit částku 3 000 Kč. Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše téhož dne na stejné listině uznal a ještě a zavázal se jej uhradit, což ovšem neučinil. 4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Dne 7. 12. 2019 žalovaný ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu pobytu na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici co do důvodu i výše 3 000 Kč. V důsledku toho byla založena vyvratitelná právní domněnka, že tento dluh v době uznání trval. Jelikož se žalovaný k žalobě nevyjádřil a dluh nebyl v době uznání promlčen, nedošlo k vyvrácení zákonné domněnky o trvání dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti závazku dle § 1968 o. z., tj. od 8. 12. 2019. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení představovanou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč (podání žaloby a výzva k plnění). Celkem tak soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč. Ve věci se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (srov. např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 189/2020 nebo 21 C 164/2020).