31 C 113/2021-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 309,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2018, na základě které byl žalované poskytnut společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), úvěr ve výši 1 600 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 11. 1. 2019 spolu s poplatkem ve výši 1 709,12 Kč, což neučinila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 11. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila přípisem ze dne 27. 9. 2021). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru, neboť smlouva neobsahuje podpis žalované, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaná měla vůli smlouvu uzavřít, když nepřipojila ke smlouvě svůj podpis. Soud nepovažuje za prokázané ani to, že by byla žalované poskytnuta částka 1 600 Kč, neboť předložený výpis historie transakcí ze dne 13. 12. 2018 prokazuje pouze zadání příkazu k odeslání peněz na účet uvedený ve smlouvě, nicméně neprokazuje, že byla tato částka připsána na účet žalované a že se tak dostala do její dispozice. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu se žalovanou. V důsledku toho nelze žalobkyni přiznat ani nárok na zaplacení poplatku za sjednání úvěru. Protože žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné důkazy o tom, že se částka 1 600 Kč dostala do dispoziční sféry žalované (byla připsána na její účet), nebylo prokázáno ani bezdůvodné obohacení žalované a tedy ani žádný právní titulu pro přiznání žalované částky. Soud proto žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože měla žalovaná ve věci úspěch, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.