31 C 142/2021-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 656 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), žalovanému částku 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 26. 1. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 656 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 11. 2021, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce, neboť předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaný měl vůli smlouvu uzavřít, když nepřipojil ke smlouvě svůj podpis. Soud nemá za prokázané ani to, že by byla žalovanému poskytnuta částka 2 000 Kč, neboť předložené potvrzení o provedené platbě ze dne 27. 12. 2019 neprokazuje, že byla částka 2 000 Kč připsána na účet žalovaného a že se tak dostala do jeho dispozice. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovaným. V důsledku toho nelze žalobkyni přiznat ani nárok na zaplacení dalších požadovaných smluvních závazků, zejm. poplatků. Protože žalobkyně neoznačila žádné důkazy, které by prokazovaly, že se částka 2 000 Kč dostala do dispoziční sféry žalovaného (byla připsána na jeho účet), nebylo prokázáno ani bezdůvodné obohacení žalovaného nebo jiný právní titulu pro přiznání žalované částky. Soud proto žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože byl žalovaný ve věci úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.