31 C 260/2020-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 874 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění dne 1. 6. 2018, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), za období od 1. 6. 2018 do 2. 6. 2019, kdy pojištění kvůli neplacení pojistného zaniklo. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 29. 3. 2021. Žalobkyně se z jednání přípisem omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutečnosti: Žalovaný dne 1. 6. 2018 uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu [číslo] o pojištění vozidla VW Bora s ročním pojistným ve výši 6 990 Kč, splatným čtvrtletně částkou 1 852 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné za období od 1. 6. 2018 do 2. 6. 2019 ve výši 1 874 Kč, a to i přes upomínku ze dne 18. 4. 2019, a pojištění proto dne 2. 6. 2019 zaniklo. Žalovaný nezaplatila dlužné pojistné ani po předžalobní výzvě ze dne 13. 5. 2020. 4. Po právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný však ve výše uvedeném období řádně nehradil sjednané pojistné a vznikl mu tak dluh ve výši 1 874 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a tedy ani netvrdil, že by žalované pojistné žalobkyni – byť částečně – uhradil, případně že by nárok žalobkyně na zaplacení pojistného (např. z důvodu dřívějšího zániku pojištění) neměl opodstatnění. Žalovaný je povinen uhradit pojistné za celou dobu trvání pojištění (§ 2782 odst. 1 o. z.), resp. do konce měsíce, ve kterém pojištění zaniklo (§ 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Z provedených důkazů lze dále považovat za prokázané, že počínaje dnem, od kterého žalobkyně uplatnila nárok na zákonné úroky z prodlení, bylo dlužné pojistné splatné a žalobkyni tak vzniklo z důvodu prodlení žalovaného i právo na zákonné úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.). Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 874 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V dané věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.