31 C 30/2021-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou podanou dne 18. 1. 2021 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, která mu byla stanovena rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2014, č. j. 13 Co 394/2013-73, podle kterého žalobce přispíval na výživu žalovaného částkou 3 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný v září 2020 úspěšně vykonal maturitní zkoušku a je tak schopen se sám živit. Žalobce uvedl, že v lednu 2021 navrhl žalovanému, že mu pomůže s přijetím k městské nebo státní policii a nemá nic proti tomu, aby syn dále studoval, a je připraven ho v navazujícím vysokoškolském studiu podporovat, ale pouze v případě, že bude kvalifikace žalovaného dále rozvíjena a bude směřovat ke konkrétnímu cíli. Protože se tak neděje, navrhl zrušení své vyživovací povinnosti ke dni 14. 9. 2020, ke kterému byl žalovaný veden na úřadu práce. 2. Žalovaný uvedl, že se zrušením povinnosti žalobce přispívat na jeho výživu nesouhlasí, protože v září 2020 sice odmaturoval na Střední škole pro [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], s.r.o. v [obec], ale zaměstnání si nenašel, neboť měl v úmyslu dále studovat. Od 14. 9. 2020 do 31. 1. 2021 byl veden na úřadu práce, dne 1. 2. 2021 pak nastoupil na Střední odbornou školu [anonymizováno] a [anonymizováno] v [obec], kde studuje obor zaměřený na požární ochranu; ke studiu na [anonymizována dvě slova] v [obec] nebyl přijat. Žalovaný uvedl, že chce být zaměstnán jako policista, nejlépe na kriminálce, a je přesvědčen, že současné studium by mu v tom mohlo pomoci. Žalovaný žije ve společné domácnosti se svou matkou, která ho ve studiu podporuje. S vystudovanou střední školou (IT obor) nenašel, ani za asistence úřadu práce, odpovídající pracovní uplatnění, přičemž již při studiu zjistil, že jej obor IT nebaví. V rámci evidence na úřadu práce nežádal o podporu v nezaměstnanosti. Svou odbornou kvalifikaci si žádným způsobem nezvyšuje, od června 2021 má brigádu spočívající ve vybalování zboží v hypermarketu, předtím o žádnou ani neusiloval. 3. Soud provedl navržené listinné důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti: Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 31. 5. 2013, č. j. 13 P 24/2004-44, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2014, č. j. 13 Co 394/2013-73, byla žalobci stanovena povinnost přispívat na výživu žalovaného částkou 3 000 Kč měsíčně. Dle potvrzení úřadu práce ze dne 2. 2. 2021 byl žalovaný veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 14. 9. 2020 do 31. 1. 2021, přičemž mu nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti, ani podpora při rekvalifikaci. Rozhodnutím Střední odborné školy [anonymizováno] a [anonymizováno], [ulice] [anonymizováno] a Střední [anonymizováno] školy, [obec], příspěvkové organizace, ze dne 15. 1. 2021, byl žalovaný přijat do 1. ročníku oboru [příjmení] [anonymizována dvě slova], v denní formě. Podle potvrzení o studiu ze dne 17. 2. 2021 žalovaný studuje na výše uvedené škole od 1. 2. 2021 do 31. 8. 2021 první ročník. Ze sdělení úřadu práce ze dne 13. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen dne 31. 1. 2021 z důvodu nástupu na soustavnou přípravu na povolání. Dle sdělení úřadu práce ze dne 17. 8. 2021 žalovanému nejsou vypláceny dávky státní sociální podpory. Z nabídky volných míst úřadu práce vyplývá, že od září 2020 do srpna 2021 evidoval úřad práce celkem 12 pracovních pozic v oboru informačních technologiích nebo obdobných pro uchazeče se složenou maturitní zkouškou v oboru IT. Z inzerátů na webových stránkách Policie ČR bylo zjištěno, že v září 2021 byla u Policie ČR nabízena 1 pracovní pozice u Obvodního oddělení v [obec], 2 pracovní pozice u Obvodního oddělení v [obec] a 1 pracovní pozice u dopravního inspektorátu v [obec]. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobci jako otci žalovaného byla stanovena povinnost přispívat na výživu žalovaného částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně v roce 2014, tedy v době, kdy se žalovaný soustavně připravoval na budoucí povolání (nejprve na základní, poté na střední škole). Žalovaný dne 14. 9. 2020 ukončil středoškolské studium v IT oboru úspěšným složením maturitní zkoušky, následně byl do 31. 1. 2021 evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a dne 2. 1. 2021 nastoupil do prvního ročníku středoškolského studia oboru [příjmení] [anonymizována dvě slova]. V době od září 2020 do srpna 2021 evidoval úřad práce 12 volných pracovních pozic odpovídajících kvalifikaci žalovaného, v září 2021 nabízela 4 volné pracovní pozice v [obec] a okolí Policie ČR. 5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 téhož ustanovení, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 8. Soud právně posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Lze předpokládat, že po dobu studia na střední škole nebyl žalovaný schopen se sám živit a povinnost žalobce přispívat na výživu žalovaného tak trvala. Poté, co žalovaný studium (úspěšně složenou maturitní zkouškou) ukončil, mu již nic nebránilo, aby si nalezl zaměstnání – úřad práce evidoval od září 2020 do srpna 2021 celkem 12 pracovních pozic, které by odpovídaly dosažené kvalifikaci žalovaného, případně aby navázal studiem na vysoké škole. Dne 1. února 2021 však nastoupil žalovaný k dalšímu středoškolskému studiu, tentokrát na obor [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Tento obor svým zaměřením zcela zjevně nijak nerozvíjí ani neprohlubuje již získanou kvalifikaci žalovaného, s touto kvalifikací a předchozím studiem ani vzdáleně nesouvisí. Žalovaný by se navíc chtěl v budoucnu věnovat práci u Policie ČR, se kterou ovšem nijak nesouvisí ani vzdělání v oboru IT (s výjimkou specializovaných útvarů), ani vzdělání v oboru [anonymizována dvě slova]. Soustavná příprava na budoucí povolání, případně prohlubování kvalifikace, která může v budoucím pracovním uplatnění pomoci, je z pohledu soudu legitimní překážkou ve schopnosti se sám živit a je důvodem pro trvání povinnosti žalobce přispívat na výživu žalovaného. Žalovaný vystudoval obor, kterému se dle jeho sdělení věnovat nechce, v současnosti studuje obor, kterému se také věnovat nechce a o zaměstnání, jemuž by se věnovat chtěl, dosud nijak neusiloval. Soud proto v tomto případě neshledal naplnění onoho legitimního důvodu pro trvání vyživovací povinnosti, neboť současné studium žalovaného nelze označit jinak, než jako samoúčelné„ studium pro studium“, které mu v přípravě na povolání, kterému by se chtěl věnovat, nemůže nijak pomoci. Soud tak dospěl ke stejnému závěru jako Ústavní soud, který v usnesení ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13, uvedl:„ za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte", v tomto případě o to spíše, že žalovaný již je zletilý, případně v nálezu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, kde uvedl:„ Ústavní soud samozřejmě nehodlá nikterak znevažovat, či dokonce zpochybňovat i vzdělávání vykonávané pouze z důvodu zájmu, a nikoliv jako potenciální přípravu k budoucímu povolání ve smyslu realizace práva podle čl. 26 odst. 1 Listiny (se značnou nadsázkou tak lze přisvědčit rčení ze známého českého filmu, podle něhož "i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále"). (…) Odlišná je však otázka, zda se i na takovéto "studium pro studium" vztahuje zákonná a soudně vymahatelná vyživovací povinnost rodičů. Ústavní soud zastává názor, že nikoliv. (…) U dětí již zletilých je však třeba na vyživovací povinnost nahlížet optikou výrazně odlišnou: zletilý jedinec by měl být zásadně schopen se postarat sám o sebe, a důvod pro stanovení vyživovací povinnosti by proto měl být odůvodněn konkrétními okolnostmi daného případu.“ Soud proto z výše uvedených důvodů podané žalobě vyhověl a povinnost žalobce přispívat na výživu žalovaného zrušil ke dni 14. 9. 2020, kdy se žalovaný evidoval na úřadu práce a zároveň úspěšně ukončil (první) studium na střední škole maturitní zkouškou. 9. Přestože měl žalobce ve věci úspěch, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.