31 C 345/2020-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 533 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne 19. 2. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 633 Kč do 14. 3. 2020, resp. do 30. 3. 2020, což neudělala, a žalobkyně požadovala i zaplacení smluvní pokuty 900 Kč, poplatků za upomínání 450 Kč a 650 Kč a poplatku za vymáhání 1 500 Kč (tj. celkem 9 133 Kč). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 21. 6. 2021. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 3. 6. 2021 omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila a ani se neomluvila. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru ze dne 19. 2. 2020, neboť jsou u podpisů stran na listině vyznačena pouze označení smluvních stran bez vlastnoručních podpisů, přičemž z žalobních tvrzení, natož z důkazů předložených žalobkyní, žádným způsobem nevyplývá, jakým konkrétním způsobem měla být smlouva distančně uzavřena právě mezi žalobkyní a žalovanou, byť osobními údaji žalované (kopií OP) žalobkyně disponovala. Za neprokázané považuje soud i poskytnutí částky 3 000 Kč žalované, protože z předložených bankovních potvrzení vyplývá pouze to, že žalobkyně obdržela z účtu č. [bankovní účet] částku 1 Kč se zprávou pro příjemce„ [celé jméno žalované]“ a že na stejný účet dne 19. 2. 2020 zadala platbu ve výši 3 000 Kč, z čehož však nevyplývá, že tato částka byla skutečně připsána na uvedený protiúčet, stejně jako ani z jednoho dokumentu nevyplývá skutečnost, že by tento účet patřil žalované. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovanou. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru a žalobkyně ani neprokázala, že by žalované poskytla tvrzenou finanční částku 3 000 Kč, nedoložila žalobkyně existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a proto soud s odkazem na shora uvedené skutečnosti žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.