1 C 139/2021-67 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 850,19 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 706,91 Kč od 10. 4. 2020 do 18. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 610,19 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 4. 2019 smlouvu, na základě které dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Jelikož žalovaná neuhradila žalobkyni smluvené zálohové platby, zaslala žalobkyně žalovanému dne 29. 1. 2020 upomínku, za jejíž vystavení a následné zaslání požadovala uhradit částku ve výši 240 Kč. Částka ve výši 240 Kč byla splatná dne 12. 2. 2020. Za období 19. 10. 2019 do 16. 3. 2020 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 9 706,91 Kč, splatnou 9. 4. 2020. Žalovaný nedoplatek vyúčtovací faktury uhradil pouze částečně, když dne 18. 11. 2020 zaplatil částku ve výši 7 096,72 Kč. Žalovanému tak zbývá doplatit částku ve výši 2 610,19 Kč. Dne 9. 11. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 6. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: 7. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Žalobkyně za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 9 706,91 Kč, na jejíž úhradu byla použita platba žalovaného ve výši 7 096,72 Kč, a smluvní pokutu ve výši 240 Kč v souladu s § 2048 o.z.. Žalobkyně má proti žalovanému splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalovaného či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě zcela vyhověl 9. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 850,19 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 10. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.