12 C 226/2019-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se dne 1.3.2008 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž mu dle zvláštního zákona vznikla povinnost zaplatit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, když neuhradil poplatky za období od října 2016 do ledna 2019 v celkové výši 3 780 Kč. Žalovaný, ač písemně vyzván, dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, ve kterém tvrdil, že v době pobytu na svobodě byl veden v evidenci Úřadu práce v [obec] a od placení televizních poplatků byl osvobozen. 3. K odporu žalovaného argumentovala žalobkyně tím, že vede v evidenci osvobození od poplatků ČT žalovaného do 30.8.2016. Nárok na další osvobození žalovaný neuplatnil. Dle informací žalobkyně je osvobození od placení poplatků platné vždy na půl roku, a pokud důvod pro takové osvobození trvá, musí žalovaný o uznání osvobození žádat opakovaně. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již ve svém žalobním návrhu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 1.3.2008 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jako poplatník televizního poplatku a zvolil si platbu prostřednictvím SIPO [číslo] byl povinen platit měsíčně poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobkyni platby za dobu od října 2016 do ledna 2019 v celkové výši 3 780 Kč. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 2.10.2019 byl žalovaný upomenut o zaplacení dlužných televizních poplatků ve lhůtě do 10 dnů od doručení této upomínky s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudem v případě nezaplacení. 6. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2, 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Podle ust. § odst.2, písm. a) zákona č.348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je od rozhlasového a televizního poplatku osvobozena fyzická osoba, jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima. 8. Podle ust. § odst. 3 zákona č.348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 1 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž důvod pro toto osvobození vznikl. Účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 2 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž poplatník oznámí čestným prohlášením provozovateli vysílání ze zákona, nebo jiné osobě, kterou provozovatel vysílání ze zákona určí (dále jen "pověřená osoba"), okolnosti odůvodňující osvobození; účinky tohoto osvobození končí posledním dnem měsíce, v němž zanikly okolnosti odůvodňující toto osvobození, nejpozději však uplynutím 6 kalendářních měsíců ode dne, kdy nastaly účinky nároku na osvobození. Fyzická osoba, na kterou se osvobození podle odstavce 2 vztahuje, je povinna na výzvu provozovatele vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osoby písemně doložit kopií rozhodnutí nebo oznámení úřadu státní sociální podpory11) okolnosti prokazující osvobození. 9. Po právním posouzení v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl na základě svého čestného prohlášení osvobozen žalobkyní od placení televizních poplatků do data 30. 8. 2016. Protože však nevyužil svého práva a opětovně nepožádal žalobkyni o osvobození od placení televizních poplatků, vznikla žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od října 2016 do ledna 2019 v celkové výši 3 780 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající do 31. 12. 2013 z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a od 1. 1. 2014 z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost plyne z § 7 zákona č. 348/2005 Sb., v zákonné výši žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovaný z jednotlivých nesplacených měsíčních poplatků vždy od 1. dne prodlení do dne vyhotovení žaloby. Celkový součet kapitalizovaných úroků z prodlení představuje částku 585,87 Kč. Žalobkyně se tudíž domáhá žalované jistiny i jejího příslušenství po právu, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na právní zastoupení advokátem. Právo nechat se zastupovat zástupcem z řad advokátů je jedním ze základních práv každého účastníka jakéhokoliv soudního řízení. Soud není oprávněn takové právní zastoupení účastníka nepřipustit. Právo účastníka na zastoupení a náhrada nákladů tohoto zastoupení však nejsou neoddělitelné. Tedy, i když měl zastoupený účastník ve věci plný úspěch, neznamená to, že mu bude automaticky přiznána i celková výše nákladů včetně právního zastoupení. Při rozhodování o nákladech řízení musí soud zkoumat, zda náklady vynaložené na zastoupení takového účastníka v řízení jsou skutečně vynaložené účelně ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů zastoupení České televize advokátem v soudních řízeních o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud se v nálezu ztotožnil se svým dříve vysloveným názorem, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 2104/12), současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, neboť Česká televize má na poli svého působení výsadní postavení a k němu vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc Česká televize agendu t