12 C 243/2019-22 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15.10.2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 080 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se dne 1.8.1995 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž mu dle zvláštního zákona vznikla povinnost zaplatit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, když neuhradil poplatky za období od června 2018 do ledna 2019 v celkové výši 1 080 Kč. Žalovaný, ač písemně vyzván, dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, ve kterém tvrdil, že měl Okresním soudem v Chomutově na dva roky vyslovený zákaz vstupu do místa svého bydliště, pro jistotu si nechal odpojit elektřinu, sám je ve výkonu trestu, a tak nemohl užívat své obydlí a svůj vlastní televizní přijímač. 3. K odporu žalovaného argumentovala žalobkyně tím, že televizní poplatek se neplatí„ za užívání televizního přijímače“, ale za držbu televizního přijímače. Tvrzení žalovaného ohledně toho, že TV přijímač nevyužívá jsou tedy podle žalobkyně nerozhodné a nevyvrací její nárok. Upozornila, že žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky před zahájením řízení, přičemž tento zůstal nečinný a žalobkyně tak uplatnila svůj nárok v daném řízení. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již ve svém žalobním návrhu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 1.8.1995 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jako poplatník televizního poplatku a zvolil si platbu prostřednictvím SIPO [číslo] byl povinen platit měsíčně poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobkyni platby za dobu od června 2018 do ledna 2019 v celkové výši 1 080 Kč. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 2.10.2019 byl žalovaný upomenut o zaplacení dlužných televizních poplatků ve lhůtě do 10 dnů od doručení této upomínky s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudem v případě nezaplacení. 6. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Podle ust. § 6 cit. zák. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2, 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 8. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Po právním posouzení v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně bez ohledu na to, zda se nachází ve výkonu trestu. Pokud televizi neužíval, nic mu nebránilo televizní poplatek odhlásit (§ 7 odst. 5 cit. zák.). Žalovaný svou platební povinnost řádně neplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od června 2018 do ledna 2019 v celkové výši 1 080 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo žádat na žalovanému zaplacení jistiny včetně zákonného úroku z prodlení ve výši vyplývající do 31. 12. 2013 z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a od 1. 1. 2014 z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost plyne z § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Protože žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala z jednotlivých nesplacených měsíčních poplatků vždy od 1. dne prodlení do dne vyhotovení žaloby, jejichž celkový představuje částku 101,08 Kč, soud žalobkyni tuto částku přiznal když žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na právní zastoupení advokátem. Právo nechat se zastupovat zástupcem z řad advokátů je jedním ze základních práv každého účastníka jakéhokoliv soudního řízení. Soud není oprávněn takové právní zastoupení účastníka nepřipustit. Právo účastníka na zastoupení a náhrada nákladů tohoto zastoupení však nejsou neoddělitelné. Tedy, i když měl zastoupený účastník ve věci plný úspěch, neznamená to, že mu bude automaticky přiznána i celková výše nákladů včetně právního zastoupení. Při rozhodování o nákladech řízení musí soud zkoumat, zda náklady vynaložené na zastoupení takového účastníka v řízení jsou skutečně vynaložené účelně ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů zastoupení [právnická osoba] advokátem v soudních řízeních o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud se v nálezu ztotožnil se svým dříve vysloveným názorem, že činnost [právnická osoba] jistě není výkonem veřejné moci (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 2104/12), současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, neboť Česká televize má na poli svého působení výsadní postavení a k němu vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc [právnická osoba] agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se podle názoru Ústavního soudu do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v [anonymizováno] nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Je proto žádoucí a správné, aby si [právnická osoba] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). S ohledem na výše citované a vzhledem k tomu, že v souzené věci se v průběhu řízení nevyskytla žádná mimořádná okolnost, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení daného typu a odůvodňovala tak aktivní zastoupení advokátem, nelze v této věci považovat zastoupení advokátem za opodstatněné a náklady na toto právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. 11. Naproti tomu i nezastoupenému účastníku náleží právo na paušální náhradu hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). Tímto předpisem je vyhl. č. 254/2015 Sb. Podle citované vyhlášky náleží účastníku paušální náhrada hotových výdajů za každý z úk