16 C 197/2021-72 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 7.809 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 13.11.2018 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] prostřednictvím sítě internet dne 31.10.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 12.11.2018. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně tel. čísla a e-mailové adresy). Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření platební schopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy (smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 5.000 Kč a splatností dne 12.11.2018). Po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému zaslány dne 31.10.2018 peněžní prostředky na bankovní účet, který uvedl. Žalovaný se dle smlouvy o úvěru (jejíž text odsouhlasil) zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.809 Kč splatný dne 12.11.2018. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5.000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.809 Kč [právnická osoba] uzavřela s žalobcem dne 6.9.2019 smlouvu o postoupení pohledávek. Žalovaný byl prokazatelně upomínán upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně předžalobní upomínkou ze dne 22.9.2020. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.4.2020 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22.9.2020. V podání ze dne 9.12.2021 žalobce doplnil, že žalovaný byl lustrován v databázi ISIS, CEE, CRKI, EUCB. Na základě toho nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobce navrhl, aby soud oslovil banku žalovaného [právnická osoba] zda byla dne 31.10.2018 poukázána na bankovní účet č. [bankovní účet] částka ve výši 5.000 Kč pod [variabilní symbol] a zda bankovní účet v té době náležel žalovanému. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Soudu se nepodařilo zjistit místo pobytu žalovaného. Žalovanému byl dle ust. § 29 odst.3 o.s.ř. ustanoven opatrovník. Ten uvedl, že předmětnou smlouvu považuje za neplatnou, neboť má za to, že byl úvěr poskytnut v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016. S tím, že poskytovatel úvěru neprovedl náležité posouzení úvěruschopnosti žalovaného jakožto spotřebitele. Dále není zcela jasně dána pasivní legitimace, když s ohledem na poskytnutí úvěru on-line formou nelze určit, zda si o úvěr požádal skutečně žalovaný a že finanční prostředky byly skutečně poskytnuty žalovanému. Výše RPSN 54 110,60% je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy. Soud vycházel z listiny označené jako smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, oznámení o postoupení pohledávky. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce disponoval osobními údaji žalovaného (jménem, rodným číslem, bydlištěm, číslem účtu). Podle předloženého potvrzení byla dne 31.10.2018 z účtu právního předchůdce žalobce převedena částka 5.000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Podle zprávy [právnická osoba] je žalovaný majitelem účtu č. [bankovní účet], dále banka sdělila, v období 31.10.2018 nebo následující dva pracovní dny eviduje na účtu příchozí platbu ve výši 5.000 Kč, ale pod jiným variabilním symbolem než [číslo]. Listinou ze dne 22.9.2020 společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobce a oznámila, že celková dlužná částka činila ke dni postoupení 13.683,28 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 22.9.2020 právní zástupce žalobce vyzývá žalovaného k úhradě dluhu ve výši 20.797,28 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Smlouva byla uzavřena dne 31.10.2018 a opatrovník vznesl námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dne 27.9.2021, tedy v tříleté promlčecí lhůtě. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle tvrzení žalobce byl žalovaný lustrován v databázi ISIS, CEE, CRKI, EUCB a na základě toho nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Z tvrzení žalobce vyplývá, že se právní předchůdce žalobce nezajímal o příjmy ani výdaje žalovaného, že by žalovaný sděloval nebo dokládal své příjmy nebo výdaje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru splatit, kdy se nezajímal o příjmy ani výdaje žalovaného. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. K návrhu žalobce učinil soud dotaz u [právnická osoba] [příjmení] soudu sdělila, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, v období 31.10.2018 nebo následující dva pracovní dny eviduje na ú