18 C 163/2021-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou došlou soudu 16. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni jistinu se zákonným úrokem z prodlení uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 31. 7. 2016 se společností [právnická osoba], [IČO] (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba] [IČO]) smlouvu o úvěru [číslo] podle které bylo poskytnuto žalované 25 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou na dobu určitou a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 42 250 Kč zaplatit v 13ti splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 25. 8. 2017. Žalovaná však svůj závazek nesplnila řádně a včas a ocitla se v prodlení. Dne 11. 12. 2019 uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba] shora smlouvu o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 25 000 Kč, neuhrazený úrok z úvěru ve výši 405 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 245 Kč, celkem 27 650 Kč. Žalovaná neuhradila od uzavření smlouvy ničeho. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná se k jednání, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 31. 7. 2016 podepsané žalovanou soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr, uvedla svůj měsíční příjem ve výši 14 780 Kč, výdaje ve výši 4 400 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že ji uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou dne 31. 7. 2016 a na jejím základě se zavázala při podpisu smlouvy poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední tj. 16. měsíční splátky. Úvěr je poskytnut za úroky 21 % p.a. Dlužník se zavázal zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 250 Kč Celkem 42 250 Kč. Dlužník se zavázal hradit uvedenou částku v 13 rovnoměrných splátkách po 3 250 Kč, přičemž prvá splátka je splatná 30. den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení je splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. 6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovanou soud zjistil, že je v něm úvěrový produkt popsán z hlediska druhu, výše, doby trvání, splátek, celkové částky, kterou je třeba zaplatit, RPSN. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce upomínala žalovanou o úhradu dluhu. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázán tento skutkový stav: 10. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 31. 7. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na jejím základě se zavázala při podpisu smlouvy poskytnout bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední tj. 13. měsíční splátky. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba] [IČO]. Pohledávka za žalovanou byla smluvně dne 11. 12. 2019 převedena na žalobkyni. Žalovaná nesplatila žalobkyni žádnou splátku, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně požaduje pouze neuhrazenou jistinu ve výši 27 650 Kč a zákonné úroky z prodlení. 11. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen “o. z.”). 12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah na základě úvěrové smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně si závazek ze smlouvy řádně splnila, když žalované dne 31. 7. 2016 poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná neuhradila zaplacením částky shora a dluží 27 650 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 2. 2020. Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání dluhu je dána smlouvou o postoupení pohledávek. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 558 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 106 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 650 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.