18 C 388/2021-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15.7.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 215 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se dne 1.7.2008 přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž jí dle zvláštního zákona vznikla povinnost zaplatit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná tuto povinnost řádně neplnila, když neuhradila poplatky za období od února 2019 do března 2019 a od února 2020 do srpna 2020 v celkové výši 1 215 Kč. Žalovaná, ač písemně vyzvána, dlužnou částku dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém žalobním návrhu, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se dne 1.7.2008 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jako poplatník televizního poplatku a zvolila si platbu prostřednictvím SIPO [číslo] byla povinna platit měsíčně poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaná nezaplatila žalobkyni platby za dobu od února 2019 do března 2019 a od února 2020 do srpna 2020 v celkové výši 1 215 Kč. Dopisem České pošty s.p. ze dne 29.1.2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení dlužných televizních poplatků ve lhůtě do 10 dnů od doručení této upomínky s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudem v případě nezaplacení. 6. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2, 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Po právním posouzení v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky za období od února 2019 do března 2019 a od února 2020 do srpna 2020 v celkové výši 1 215 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající do 31. 12. 2013 z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a od 1. 1. 2014 z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost plyne z § 7 zákona č. 348/2005 Sb., v zákonné výši žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovaný z jednotlivých nesplacených měsíčních poplatků vždy od 1. dne prodlení do dne vyhotovení žaloby. Celkový součet kapitalizovaných úroků z prodlení představuje částku 158,54 Kč. Žalobkyně se tudíž domáhá žalované jistiny i jejího příslušenství po právu, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na právní zastoupení advokátem. Právo nechat se zastupovat zástupcem z řad advokátů je jedním ze základních práv každého účastníka jakéhokoliv soudního řízení. Soud není oprávněn takové právní zastoupení účastníka nepřipustit. Právo účastníka na zastoupení a náhrada nákladů tohoto zastoupení však nejsou neoddělitelné. Tedy, i když měl zastoupený účastník ve věci plný úspěch, neznamená to, že mu bude automaticky přiznána i celková výše nákladů včetně právního zastoupení. Při rozhodování o nákladech řízení musí soud zkoumat, zda náklady vynaložené na zastoupení takového účastníka v řízení jsou skutečně vynaložené účelně ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů zastoupení České televize advokátem v soudních řízeních o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud se v nálezu ztotožnil se svým dříve vysloveným názorem, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 2104/12), současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, neboť Česká televize má na poli svého působení výsadní postavení a k němu vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc Česká televize agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se podle názoru Ústavního soudu do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v ČT nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Je proto žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). S ohledem na výše citované a vzhledem k tomu, že v souzené věci se v průběhu řízení nevyskytla žádná mimořádná okolnost, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení daného typu a odůvodňovala tak aktivní zastoupení advokátem, nelze v této věci považovat zastoupení advokátem za opodstatněné a náklady na toto právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. 9. Naproti tomu i nezastoupenému účastníku náleží právo na paušální náhradu hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). Tímto předpisem je vyhl. č. 254/2015 Sb. Podle citované vyhlášky náleží účastníku paušální náhrada hotových výdajů za každý z úkonů vyjmenovaných v § 1 odst. 3 (v daném případě tedy za podání žaloby) a to ve výši stanovené § 2 cit. vyhl. Náklady řízení ve výši 500 Kč tak sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a jedné náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč (dle § 2 odst. 1 cit. vyhl.). 10. Nutno rovněž podotknout, že soud nepřiznal žalobkyni ani náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ze shora specifikované náhrady, neboť náhrada za daň z přidané hodnoty náleží k nákladům řízení pouze v případě, že je účastník řízení zastoupen advokátem (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), přičemž předmětem zdanitelného plnění je v takové